Široce a jednoduše pojatý přístup veřejnosti k informacím o činnosti orgánů veřejné správy patří ke klíčovým nástrojům sloužícím k jejímu otevření vstříc občanům a k jejich snazší kontrole. I práce Oživení je proto do značné míry založena na svobodném přístupu k informacím.
Právo na informace je komplexně upraveno zákonem č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (InfZ). V tomto zákonu je vymezen okruh tzv. povinných subjektů (tedy orgánů, na které se povinnost podávat informace podle InfZ vztahuje), rozsah jejich povinností a forma zveřejňování informaci – zveřejňování je buď aktivní, tj. probíhá automaticky, nebo pasivní, uskutečněné na základě žádosti občana. Dále InfZ vymezuje formální a obsahové náležitosti žádosti o poskytnutí informace i základní procesní ustanovení, např. lhůty či podmínky pro požadování úhrady nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutím požadované informace. V neposlední řadě InfZ určuje výluky z obecného poskytování informací, které mají dvojí charakter. Buď se jedná o vyloučení poskytování určitých informací z důvodu jejich vlastností a z toho vyplývající potřeby jejich speciální ochrany, nebo o existenci odlišné komplexní právní úpravy pro jejich poskytování (např. zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí).
Přestože InfZ má ambice komplexně a stručně upravit poskytování informací, dosavadní aplikační praxe ukazuje, že jeho pravidla i vztah k ostatním právním předpisům jsou často nejednoznačné. Ke snazší orientaci v problematice svobodného přístupu k informacím by Vám měly pomoci další kapitoly tohoto tématu.
Komentáře
Přidat komentář