Domov » Naše témata » Právo na informace

Právo na informace

Navigace na stránce

Právní poradna občan
Právní poradna zastupitel
Dobrá praxe
Knihovna
Legislativa
Judikatura
Projekt lepší vymahatelnosti

Široce a jednoduše pojatý přístup veřejnosti k informacím o činnosti orgánů veřejné správy patří ke klíčovým nástrojům sloužícím k jejímu otevření vstříc občanům a k jejich snazší kontrole. I práce Oživení je proto do značné míry založena na svobodném přístupu k informacím.

Právo na informace je komplexně upraveno zákonem č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (InfZ). V tomto zákonu je vymezen okruh tzv. povinných subjektů (tedy orgánů, na které se povinnost podávat informace podle InfZ vztahuje), rozsah jejich povinností a forma zveřejňování informaci – zveřejňování je buď aktivní, tj. probíhá automaticky, nebo pasivní, uskutečněné na základě žádosti občana.

Dále InfZ vymezuje formální a obsahové náležitosti žádosti o poskytnutí informace i základní procesní ustanovení, např. lhůty či podmínky pro požadování úhrady nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutím požadované informace. V neposlední řadě InfZ určuje výluky z obecného poskytování informací, které mají dvojí charakter. Buď se jedná o vyloučení poskytování určitých informací z důvodu jejich vlastností a z toho vyplývající potřeby jejich speciální ochrany, nebo o existenci odlišné komplexní právní úpravy pro jejich poskytování (např. zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí).

Přestože InfZ má ambice komplexně a stručně upravit poskytování informací, dosavadní aplikační praxe ukazuje, že jeho pravidla i vztah k ostatním právním předpisům jsou často nejednoznačné.

Několik desítek informačních sporů jsme vedli rovněž v souvislosti s monitoringem střetu zájmů veřejných funkcionářů v letech 2012 až 2013. Odstrašujícím příkladem je postup úřadu ve věci  pana Hraběte (Kladno), pana Březiny (MČ Praha 19), pana Drobila (Ostrava) a dalších.

Zajímavá je i myšlenka obce Nelahozeves, která se za pomoci zákona 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím domáhala na Oživení informace o identitě osoby, která nám předala podnět k prověření smlouvy o svozu odpadu. Oživení není povinným subjektem dle zákona.


Právní poradna občan

Právo na informace je zakotveno v čl. 17 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod. Ústavou zaručené právo na informace se řadí mezi základní politická práva a jeho smyslem je účinná kontrola veřejné správy, resp. kontrola povinných osob, a mimo jiné též kontrola vynakládání veřejných prostředků a hospodaření s veřejným majetkem. Žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb, o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), představuje v oblasti boje proti korupci účinný nástroj kontroly povinných subjektů, zejména v oblasti nakládání s veřejnými prostředky. Aktivní účastí občanů v rámci tohoto procesu je možné například analyzovat ne/výhodnost smluvních vztahů veřejných korporací se soukromými subjekty, a to nejen v oblasti veřejných zakázek, dále např. zjistit výši odměn veřejných funkcionářů, získat kopie rozhodnutí ve stavebním řízení, získat kopie rozsudků (a to i nepravomocných rozsudků, viz nález ústavního soudu Pl.ÚS 2/10) atd.

Právo na informace

Kdo může o informace požádat?

Žadatelem může být v podstatě kdokoli. Podle § 3 InfZ může být žadatelem každá fyzická a právnická osoba, která žádá o informaci. Právo na poskytnutí informace tak není podmíněno ani občanstvím ČR.

Koho se lze ptát?

Tzv. povinnými subjekty (§ 2 InfZ) jsou v rozsahu jejich působnosti státní orgány (tedy nejen moc výkonná jako jsou ministerstva a jiné ústřední správní orgány, ale rovněž i moc soudní a zákonodárná, bezpečnostní sbory, státní zastupitelství, jakož i další státní orgány, jako je např. Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad atd.), územní samosprávné celky (obce, kraje) a jejich orgány a dále tzv. veřejné instituce. Základní definici veřejné instituce judikoval Ústavní soud (I.ÚS 260/06, kauza Letiště Praha). Lze sem s jistotou zařadit například veřejné školy, nemocnice (viz také rozsudek Městského soudu v Praze 10 Ca 402/2009), sociální ústavy apod.

Sporné, coby veřejné instituce, mohou být obchodní společnosti, které byly založeny či jsou vlastněny obcí, krajem nebo státem. Zde je důležité v každém jednotlivém případě posoudit, zda jejich činnost lze podřadit pod naplňování veřejného zájmu. Nejvyšší správní soud však již judikoval, že povinným subjektem je například ČEZ, a.s. (2Ans 4/2009-93) nebo fotbalový klub (8 As 57/2006-67) založený ve formě akciové společnosti vlastněné městem. Povinným subjektem je také Dopravní podnik hlavního města Prahy (1 As 114/2011). Z poslední doby stojí za zmínku i judikát Nejvyššího správního soudu týkající se městské společnosti Liberecká IS, a.s. (jediný akcionář město Liberec), sp.zn. 5 As 75/2013.

Co je „informace“?

Infozákon rozlišuje dva typy informací:

a) informace je podle § 3 odst. 3 InfZ jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoli podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Z uvedeného tedy vyplývá, že je možné požadovat i fotografie, zvukový/audiovizuální záznam z jednání orgánu veřejné moci, event. i údaje z knihy návštěv;

b) doprovodná informace je podle § 3 odst. 6 InfZ taková informace, která úzce souvisí s požadovanou informací (například informace o její existenci, původu, počtu, důvodu odepření, době, po kterou důvod odepření trvá a kdy bude znovu přezkoumán, a dalších důležitých rysech).

Forma a náležitosti žádosti o poskytnutí informace

Pokud jde o formu žádosti, je možné ji podat ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (emailem), přičemž v posledně zmíněném případě je nutné ji podat prostřednictvím elektronické podatelny, byla-li povinným subjektem zřízena (pokud zřízena nebyla, pak postačí podání na jakoukoliv elektronickou adresu povinného subjektu). Podle § 13 odst. 2 InfZ v případě, že žadateli na ústně podanou žádost nebyla informace poskytnuta nebo považuje-li ji žadatel za nedostačující, je třeba podat žádost písemně, a to zejména pro zajištění možnosti využít veškeré právní prostředky vedoucí k získání informace. Obecně však doporučujeme zvláště ve složitějších případech či v případech s předpokládanou neochotou ze strany povinného subjektu poskytnout požadovanou informaci, předmětnou žádost o poskytnutí informací podat písemně, popřípadě jinak prokazatelně, například prostřednictvím datové schránky.

Ze žádosti musí být podle § 14 odst. 2 InfZ zřejmé:

1) kterému povinnému subjektu je žádost určena a;

2) že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. („InfZ“).

U fyzické osoby je dále nutné uvést:

1) jméno a příjmení;

2) datum narození;

3) adresu místa trvalého pobytu, event. adresu bydliště či adresu pro doručování (např. email).

právnické osoby je nutné uvést:

1) název;

2) identifikační číslo (IČO);

3) adresu sídla;

4) adresu pro doručování (v případě, že se liší od adresy sídla; může být i email).

V případě, že některý z povinných údajů chybí, vyzve povinný subjekt žadatele, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti žádost doplnil., event. upřesnil. Neučiní-li tak žadatel do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne povinný subjekt o odmítnutí žádosti.

Je nutné připojit k žádosti o informace elektronický podpis?

Dle ustanovení § 13 zákona č. 106/1999 Sb. zákona o svobodném přístupu k informacím lze podat žádost o informaci dokonce i ústně, či prostým e-mailem – bez nutnosti připojit elektronický podpis. Povinné subjekty v některých případech však požadují připojení elektronického podpisu dokonce i v případě podání prostřednictvím datové schránky.

Proti takovému postupu se žadatel může bránit stížností na postup při vyřizování žádosti o informace, popřípadě následnou stížností § 80 odst. 3 dle správního řádu k nadřízenému orgánu. Pokud je totiž jakékoli podání (nejen žádost o informace) směřováno povinným subjektům elektronicky v souladu s ust. § 2 odst. 3 InfZ prostřednictvím datové schránky, není potřeba přikládat k takovéto žádosti elektronický podpis, přestože se jedná v souladu s ust. § 19 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „ZoEÚAKD“) o datovou zprávu. Tato skutečnost vyplývá z ust. § 18 odst. 2 ZoEÚAKD, které stanoví, že úkon učinění prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný.

Každá datová schránka je totiž v souladu s ust. § 21 ZoEÚAKD opatřena identifikátorem datové schránky, který je pro každou datovou schránku jedinečný, což de facto znamená, že má naprosto stejné účinky jako elektronický podpis, který slouží dle ust. § 2 písm a) ZoEP k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Jinými slovy, po zavedení institutu datové schránky slouží elektronický podpis k autorizaci osoby při zaslání datové zprávy z prostého emailového účtu a nikoli z datové schránky této osoby.

Příklad: žádost o informace, stížnost na nečinnost, neformální sdělení povinného subjektu, že vyžaduje elektornický podpis, stížnost dle správního řádu

 

Jak se ptát a co všechno můžu žádat?

Obecně platí, že je vhodné formulovat svůj požadavek na poskytnutí informace co nejjasněji a nejkonkrétněji. Pokud víte, že požadované informace jsou obsaženy v nějaké konkrétní listině (např. Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek dle zákona o veřejných zakázkách, Smlouva o dílo uzavřená obcí atd.), pak žádejte vždy kopii této listiny. V případě žádosti o kopii určité smlouvy, doporučujeme požadovat rovněž všechny případné dodatky, přílohy ke smlouvě atd. Pokud je to možné, vyhněte se raději otázkám, na které lze jednoduše odpovědět ano / ne. Např. místo otázky „Jsou členové výběrové komise kompetentní?“ je lépe se zeptat „Jaké je vzdělání a praxe jednotlivých členů komise?“ Povinné subjekty poskytují nejen informace z oblastí, kterými se primárně zabývají, nýbrž i takové informace, které obdržely např. v rámci mezirezortní spolupráce (např. stanoviska dotčených orgánů apod.). Povinné subjekty však neposkytují informace, které evidentně nesouvisí s danou institucí. Každý je oprávněn požadovat poskytnutí kopie smluv, které povinný subjekt uzavřel se soukromými subjekty s výjimkou těch informací, které byly (před podáním žádosti o informace) výslovně označeny jako obchodní tajemství ze strany soukromoprávního subjektu (nikoliv subjektu poskytující informaci) a které zároveň splňují všech pět znaků obchodního tajemství podle § 17 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku. Pokud zákon poskytnutí určité informace výslovně nezakazuje, pak je povinný subjekt povinen takovou informaci poskytnout v plném rozsahu.

Kdy povinný subjekt musí, popř. může odmítnout žádost o poskytnutí informace?

Případy, kdy povinný subjekt může (respektive dokonce musí) odmítnout poskytnutí určité informace jsou taxativně stanoveny v § 7 až § 11 InfZ– tzn. v žádných dalších případech, které neuvádí zákon, tak učinit nelze. Povinný subjekt odmítne poskytnout požadovanou informaci v těchto případech:

  • je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci, k níž žadatel nemá oprávněný přístup;
  • je-li požadovaná informace obchodním tajemstvím (viz výše);
  • týká-li se požadovaná informace majetkových poměrů osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení;
  • týká-li se informace tzv. osobních údajů fyzické osoby, viz níže. Určité osobní údaje se však přesto poskytnou u tzv. příjemců veřejných prostředků v souladu s § 8b InfZ a to v rozsahu jméno, příjmení, rok narození, obec pobytu, a samozřejmě výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.5.2011, sp.zn. 5 As 57/2010, je příjemcem veřejných prostředků také zaměstnanec veřejné zprávy. Povinný subjekt je proto povinen poskytnout žadateli informace například o výši vyplacených odměn.

Ochrana soukromí fyzických osob

Podle § 8a InfZ informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne pouze v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. V praxi to znamená, že tyto údaje jsou v textu začerněny. V souladu s ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2004, č.j. 7 A 3/2002) „osobním údajům je poskytnuta dostatečná ochrana již jejich znečitelněním v autentickém textu“ a je proto nepřípustné z důvodu ochrany osobních údajů neposkytnout například celou smlouvu, pokud byla žadatelem požadována. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek ze dne 29. 11. 2007, č.j. 30 Cdo 1174/2007, je navíc právo na soukromí a jeho ochranu posuzováno odlišně u politicky aktivních osob. Tyto osoby jsou totiž z logiky věci povinny projevit vyšší stupeň tolerance k míře narušení svého soukromí, neboť již samotným vstupem do politiky souhlasily s tím, že budou ze strany veřejnosti podrobeny vyšší míře kontroly.

Při rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí určitých údajů je totiž rozhodující, zda předmětný údaj je údajem soukromým nebo veřejným. Nálezem Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 23/05 ze dne 17. 7. 2005 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 3/2010-182, byla potvrzena existence obecného právního názoru, že profesionální sféra osob působících ve veřejném životě patří do sféry veřejné.

Údaj se týká veřejné sféry, pokud může být otázkou veřejného zájmu. Takový údaj pak spadá pod ochranu čl. 17 odst. 1, 2,3, a 5 Listiny a čl. 10 odst. 1 Ústavy. Při rozhodování o tom, zda se jedná v konkrétním případě o informace veřejné či soukromé musí být jednoznačně rozlišeno mezi žádostí o informace způsobilou přispět k diskusi v demokratické společnosti týkající se veřejného zájmu a informováním o detailech soukromého života jednotlivce, který vykonává veřejnou funkci.

Co se považuje za věc veřejnou, bylo vyjádřeno Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 453/03. „Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. například činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce,… Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob mohou být veřejně posuzovány.“ Informace spojené například se zákonnou povinností veřejně činné osoby týkající se střetu zájmů se dají považovat za informace vhodné pro veřejnou diskuzi, když „v zásadě na všem, co může souviset s fungováním moci ve státě, mohou mít jednotlivci i veřejnost legitimní zájem; jde o jejich informování a o svobodné utváření názorů a eventuálně o následné veřejné posuzování, tedy o veřejnou diskuzi, což může působit jako veřejná kontrola činnosti státu.“ (Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10).

Příklad: žádost o informace, odmítnutí informace, odvolání, rozhodnutí o odvolání

 

 

Jak dlouho trvá vyřízení žádosti o poskytnutí informace?

Nerozhodne-li povinný subjekt o odmítnutí žádosti podle § 15 InfZ, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění. Tuto lhůtu může povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o 10 dní, přičemž o prodloužení lhůty i o jeho důvodech musí žadatele prokazatelně informovat před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace. Závažnými důvody podle § 14 odst. 7 InfZ jsou: a) vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou odděleně od úřadovny vyřizující žádost; b) vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti; c) konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhodnutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, které mají závažný zájem na předmětu žádosti.

Je poskytnutí informace zpoplatněno?

Za poskytnutí informace se neplatí žádný správní poplatek. V běžných případech jsou povinné subjekty oprávněny podle § 17 InfZ požadovat pouze úhradu tzv. materiálových nákladů – tj. zejména nákladů na pořízení kopií listin, opatření technických nosičů dat (CD/DVD, diskety) a nákladů spojených s odesláním informací žadateli (poštovné). Povinný subjekt dále může za určitých okolností žádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací – např. za práci úředníka, kterého musel zvláště vyčlenit na vyhledání předmětné informace. Rozsah nákladů na vyhledávání informací bývá povinnými subjekty vykládán velmi rozdílně a může se jednat o poměrně vysoké částky. Žadatel však není zcela bez ochrany, viz níže. Pokud má povinný subjekt v úmyslu požadovat po žadateli úhradu za poskytnutí informace, musí tuto skutečnost spolu se specifikací úhrady (tj. její výši a zdůvodnění výše úhrady) písemně oznámit žadateli před poskytnutím informace. V opačném případě je povinný subjekt povinen informace poskytnout bezplatně. Zákon o svobodném přístupu k informacím však bohužel jednoznačně nestanoví, zda povinný subjekt ztrácí nárok na úhradu nákladů i za situace, kdy o úhradu nákladů žadatele požádá až po uplynutí lhůty pro poskytnutí informace. Z logiky věci by to tak mělo být, výslovné ustanovení zákona či alespoň rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o této otázce zatím chybí.

Jak postupovat, když nesouhlasím s výší stanovené úhrady za poskytnutí informace?

Pokud žadatel nesouhlasí s výší stanovené úhrady, může podat ve lhůtě 30 dnů (ode dne sdělení výše úhrady) stížnost na postup při poskytování informace podle 16a odst. 1 písm. d) InfZ, o které rozhoduje nadřízený orgán. Pokud nadřízený orgán výši úhrady potvrdí, není možné se proti tomuto rozhodnutí bránit cestou správní žaloby, neboť výzva k zaplacení poplatku, ani následné „rozhodnutí“ odvolacího orgánu není správním rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, které lze napadnout žalobou ve správním soudnictví. Žadateli, který chce informace získat rychle, pak nezbyde nic jiného, než úhradu zaplatit a následně podat na správní orgán občanskoprávní žalobu u civilního soudu.

V takovém případě se bude jednat o žalobu na vydání bezdůvodného obohacení za nepřiměřeně vysoký administrativní poplatek s vyřízením žádosti o informace.

V úvahu připadá rovněž soudní ochrana žadatele před nezákonným odložením žádosti o informace pro nezaplacení vyměřené úhrady (§ 17 odst. 5 InfZ). Takovou žalobou se však žadatel může domáhat pouze posouzení, zda byly dány podmínky požadavku na uhrazení nákladů, resp. přiměřenosti výše takových nákladů. Soud však nebude věcně posuzovat, zda jsou nebo nejsou dány důvody pro poskytnutí či neposkytnutí informace. Jedná se ale o právně poměrně složitý proces, jehož detailní vysvětlení přesahuje možnosti tohoto příspěvku. Je třeba počítat i s tím, že proces poskytnutí informace se navíc značně prodlouží.V případě, že by se Vás tato varianta týkala, obraťte se prosím na naši právní poradnu, e-mail: poradna@oziveni.cz.

Příklad: žádost o informaci, výzva k úhradě, stížnost na úhradu, rozhodnutí o stížnosti

Jak postupovat, když nesouhlasím s rozhodnutím o odmítnutí infožádosti?

Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podat podle podle § 16 odst. 1 InfZ odvolání / rozklad ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí, a to přímo povinnému subjektu, který ho sám spolu se spisovým materiálem ve lhůtě 15 dnů (ode dne doručení odvolání) předloží nadřízenému orgánu. O odvolání / rozkladu tedy v zásadě rozhoduje jiný subjekt, odlišný od povinného subjektu, tj. jeho nadřízený orgán. Náležitosti odvolání:

  • kdo ho podává (identifikace odvolatele – tj. jméno a příjmení, adresa pro účely doručování);
  • jaké rozhodnutí je odvoláním napadáno;
  • v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá (jinak platí, že se napadá celé rozhodnutí);
  • v čem odvolatel spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, které mu předcházelo.

V případě, že odvolatel nesouhlasí s rozhodnutím o odvolání, je možné brojit proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu soudní cestou a to podáním správní žaloby proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu k příslušnému správnímu soudu (krajskému soudu) podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a to ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o odvolání. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje. Pozor! Na rozdíl od občansko-právních sporů může žalobce podanou žalobu rozšířit pouze ve lhůtě pro podání žaloby!!! Náležitosti žaloby:

  • kdo ji podává (identifikace žalobce – tj. jméno a příjmení, adresa pro účely doručování);
  • identifikace žalovaného (tj. nadřízeného orgánu povinného subjektu, který o odvolání rozhodoval), popř. i identifikace osob na řízení zúčastněných;
  • označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení žalobci;
  • označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá;
  • žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné;
  • jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést;
  • návrh výroku rozsudku;
  • datum;
  • podpis.

Žaloba je zpoplatněna soudním poplatkem ve výši 3.000,- Kč. K žalobě musí k ní být připojeny listiny, jichž se podatel dovolává, jakož i stejnopis napadeného rozhodnutí. Správní soud zkoumá, zda byly dány důvody pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Soud žádost přezkoumá a sám posoudí, zda má žadatel na poskytnutí informace právo. V případě, že soud shledá, že správní orgán neměl zákonné důvody pro vydání rozhodnutí o odmítnutí vydání informace, toto rozhodnutí zruší a zároveň přikáže povinnému subjektu, aby informace žadateli poskytl.

Jak postupovat v případě absolutní nečinnosti povinného subjektu?

Jestliže ani po uplynutí 15-ti denní lhůty, popř. po uplynutí řádně prodloužené lhůty, nebyla informace poskytnuta, a zároveň nebylo ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace, je žadatel oprávněn podat podle podle § 16a odst. 1, písm. b) nebo c) InfZ stížnost na postuppři vyřizování žádosti, viz výše.

Pokud zůstane nečinný i odvolací orgán, může to být způsobeno i tím, že Povinný subjekt podanou stížnost na nečinnost nadřízenému orgánu vůbec nepostoupil. Před podáním žaloby by proto měla následovat ještě stížnost dle § 80 odst. 3 správního řádu přímo k nadřízenému orgánu, (podrobněji viz výše otázka: Je nutné připojit k žádosti o informace elektronický podpis?) .

V případě, že ani odvolací orgán na základě stížnosti žadatele nezjedná nápravu (ač by měl), je možné bránit se u příslušného správního soudu žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu prvního stupně (pozor!!! nikoli žalobou proti nečinnosti odvolacího orgánu!!). Podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, lze takovou žalobu podat ve lhůtě nejpozději do 1 roku (ode dne marného uplynutí řádné lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí).

Zpracováno ke dni 19. 6. 2012

Kontakt: poradna@oziveni.cz

Jak čelit úřednickému ping-pongu mezi povinným subjektem a odvolacím orgánem?

V některých případech se stává, že povinný subjekt jednoduše nerespektuje nadřízený orgán, který mu ukládá poskytnout žádané informace. I když pak žadatel opakovaně podává odvolání a nadřízený orgán opakovaně odvolání vyhovuje a nařizuje povinnému subjektu informaci poskytnout, fakticky se žadatel k požadované informaci nemůže dostat.

Jde o to, že správní žalobu proti rozhodnutí o odvolání podle § 16 odst. 4 InfZ by žadatel zpravidla měl mít možnost podat až v případě, že o jeho odvolání bylo rozhodnuto negativně. Co však dělat v případě, že odvolací orgán se žadatele zastane? Podle § 68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního lze podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (viz výše), pouze v případě, že žalobce vyčerpal všechny opravné prostředky. V případě, že se věc stále vrací povinnému subjektu, tak žadatel nemusel vyčerpat všechny opravné prostředky.

S tímto názorem se však neztotožnil  Nejvyšší správní soud ČR (NSS) v rozsudku ze dne 28. ledna 2015 č.j. 6 As 113/2014 – 35, který iniciovalo Oživení ve sporu s Českými drahami, a.s. Podle NSS je možné podat správní žalobu podle § 16 odst. 4 InfZ i v případě, že odvolací orgán nevydal zamítavé rozhodnutí. NSS své rozhodnutí odůvodňuje zvláštností samotného § 16 odst. 4 InfZ (více viz bod 32 rozsudku NSS).

Soud tedy definoval postup, kterým lze prolomit nekonečný kolotoč rozhodnutí, který nevede k poskytnutí informací žadateli. Stejně se vyjádřil již i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. května 2015 č.j. 9 A 272/2014 – 34. V těchto rozsudcích se soudy přiklonily k názoru, že žadatel může podat žalobu proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu i bez vyčerpaných opravných prostředků, pokud

  1. rozhodnutí odvolacího orgánu bude řešit skutkové či právní otázky, které byly v podstatných ohledech již jednou řešeny předchozím zrušujícím rozhodnutím odvolacího orgánu, nebo
  2. odvolací orgán bude opakovaně rušit rozhodnutí povinného subjektu z důvodů sice skutkově či právně odlišných od těch, které byly důvodem vydání předchozího zrušujícího rozhodnutí, avšak takových, které
    1. již v předchozím kole řízení před odvolacím orgánem byly patrné z obsahu žádosti o poskytnutí informace či
    2. dalších podkladů, které měl odvolací orgán k dispozici, či
    3. vzhledem k povaze věci a při vynaložení patřičné odborné péče, k dispozici mohl mít a měl.

Jinými slovy, pokud si povinný subjekt a odvolací orgán (což je často tatáž entita) mezi sebou “pinkají” rozhodnutí, která jsou fakticky identická, porušují tím smysl a účel zákona o svobodném přístupu k informacím a žadatel je oprávněn podat správní žalobu.

Stejně tak v případě, že povinný subjekt např. neustále doplňuje nová zjištění, pohledy na věc a judikaturu, přeformulovává již jednou vyřčené argumenty a vytváří tak dojem, že věcně žádost stále nově posuzuje, ale nadřízený orgán jeho argumentaci stále nechápe, je možné i proti tomuto postupu podat správní žalobu.

Do případné žaloby doporučujeme doplnit i citaci bodu 122 rozsudku rozšířeného senátu NSS z 22. října 2014 č.j. 8 As 55/2012 – 62, který připomíná, že:

“Krajský soud má při postupu podle § 16 odst. 4 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím nejen postavení orgánu kasačního, nýbrž i postavení orgánu nalézajícího hmotné právo. Je tedy na něm, aby ověřil, zda byl dostatečně zjištěn skutkový stav, a pokud ne, aby jej v potřebné míře zjistil, a poté aby posoudil, zda existují důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li takové důvody, je povinen povinnému subjektu nařídit požadované informace poskytnout.”

Jinými slovy, správní soudy jsou povinny samy posoudit, zda jsou dány důvody pro neposkytnutí informace žadateli nebo ne. K tomu si podle našeho názoru správní soudy musí danou informaci od povinného subjektu vyžádat, pokud sama není obsahem spisu. Nemělo by se tedy stávat, že správní soud v případě, že požadovanou informaci nemá k dispozici, žalobě sice vyhoví, ale věc vrátí pro nepřezkoumatelnost povinnému subjektu k dalšímu rozhodnutí. Jen tak je možné zajistit smysl a účel § 16 odst. 4 InfZ, tedy že bude “rychle a účinně dosaženo poskytnutí informace, v případech, kdy poskytnuta být má, avšak povinný subjekt ani odvolací orgán tak neučinily.”

 

Stav ke dni 10.6.2016

Jak vysoudit zadostiučinění za úřednický ping-pong?

V případě, že s Vámi hrají úředníci administrativní ping-pong (viz předchozí příspěvek), je zde možnost vyžalovat zadostiučinění v penězích podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Takový postup se zakládá na úvaze, že povinný subjekt, který dlouhodobě neposkytuje informace a využívá tak “díru v zákoně”, porušuje svým jednáním zákon a Vám tímto způsobuje újmu, kterou je třeba odčinit.

Pro výpočet výše takového zadostiučinění vytvořilo Ministerstvo spravedlnosti ČR poměrně přehledný manuál.

Základem pro výpočet přiměřeného zadostiučinění za průtahy obecně v každém správním či soudním řízení se odvíjí od tzv. Základní částky. Ta se pohybuje okolo 15 000,- Kč za rok prodlení. Viz tabulka:

Celková délka řízení (v letech) Základní částka (Kč)
2 a méně15.000
330.000
445.000
Za každý další rok+ 15.000

Výše základní částky se může zvyšovat a snižovat v závislosti na níže uvedených kritériích. U informačních sporů se většinou budeme pohybovat v rozmezí do dvou let. V tomto případě lze počítat se snížením Základní částky na “rozumnou úroveň”, tedy až na polovinu. Úvaha soudu by se měla pohybovat v rozmezí 15.000,- Kč – 20.000,- Kč za rok.

K některým kritériím přidáváme rovnou závěry rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 14 C 65/2014-112  z 20. 1. 2016, který pro Vás může být poměrně praktický:

  • Délka řízení

ul>U žádostí o informace jsou “očekávatelné” podle soudu 3 měsíce. Od tří měsíců výše lze tedy uvažovat o nárokování zadostiučinění za celou délku řízení.

  • Složitost agendy

Poskytování informací o platech (což byl předmět sporné infožádosti) není složitá agenda, tudíž lze očekávat spíše zvýšení základní částky.

  • Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení

Zde by připadalo v úvahu jednání žadatele, které by mělo za následek zbytečné vyzývání k doplnění jeho podání apod.

  • Postup orgánů veřejné moci během řízení

Odmítání poskytnutí odpovědi 2 roky a 8 měsíců soud hodnotil jako nepřípustné a hraničící se šikanou, když i přes závazný právní názor nadřízeného orgánu opakovaně vyřčený v jeho zrušujících rozhodnutích  povinný subjekt stále žalobci bezdůvodně odpíral jeho právo na požadované informace

Navíc obvodní soud vyřkl obiter dicta i myšlenku, že nadřízený povinného subjektu musí dostatečně využít svých dohledových možností. Pouhé spoléhání na procesní postup (tzn. rušení prvoinstančních rozhodnutí) není podle obvodního soudu dostatečné. Nadřízený povinný subjekt musí využít i kroky k přimění povinného subjektu k vyvození personální odpovědnosti těch pracovníků, kteří svým jednáním způsobují škodu povinnému subjektu tím, že žadatel vysoudí zadostiučinění.

  • Význam předmětu řízení pro poškozeného

Odměny a platy vedoucích pracovníků jsou placeny z peněz daňových poplatníků = veřejné prostředky, na které má podle NSS právo každý občan => je to pro žadatele dostatečně významné.
Ve výše zmíněném rozsudku soud přiznal poškozenému za 2 roky a 8 měsíců (celkově trvalo žadateli než se dostal k informacím 32 měsíců) zadostiučinění ve výši 75.000,- Kč. Konkrétně Základní částku určil na 20.000,- Kč/rok (možné maximum). Celkem tedy 55.011 – Kč (1.667,- Kč za 1 měsíc řízení x 33 měsíců). Celkovou částku zvýšil vzhledem k okolnostem ještě od 36,33 %, tzn. na 75.000,- Kč.

stav ke dni 7.7.2016

Pozn. Výše zmíněný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 zatím nenabyl právní moci – Středočeský kraj se proti němu 1. 3. 2016 odvolal.


Právní poradna zastupitel

Zastupitel obce je zároveň jejím občanem. Může tedy postupovat vůči své obci úplně stejným způsobem jako jakýkoli jiný občan obce, tedy v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Zastupitel má však i jiné možnosti. Konkrétně nalezneme práva zastupitele obce upravená v ustanovení §82 zákona o obcích, §34 odst. 1 zákona o krajích a § 87 odst. 2 ve spojení s § 51 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze. Kromě práva iniciativy, tedy práva podávat návrhy zastupitelstvu, radě, komisím a výborům obce, v němž nesmí být zastupitel nijak omezen (ani jednacím řádem zastupitelstva např. stanovením omezujících podmínek pro předkládání návrhů), má zastupitel právo od orgánů obce požadovat informace, a to ve dvou režimech:

interpelační režim upravuje §82, písm. b) zákona o obcích, §34 odst. 1, písm. b) zákona o krajích a § 87 odst. 2 ve spojení s § 51 odst. 3, písm. b) zákona o hlavním městě Praze. Mezi tzv. povinné subjekty, které jsou povinné na podanou interpelaci zastupitele v zákonné lhůtě reagovat, řadí zákon radu obce a její jednotlivé členy, předsedy výborů, statutární orgány právnických osob (jejichž zřizovatelem je obec) a vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek (obec takové musí zřídit nebo založit); pokud tomu nebrání zákon upravující mlčenlivost nebo zákaz zveřejnění, musí povinný subjekt písemně odpovědět, a to bezodkladně, nejdéle do 30 dnů.

informační režim upravuje §82, písm. c) zákona o obcích, §34 odst. 1, písm. c) zákona o krajích a § 87 odst. 2 ve spojení s § 51 odst. 3, písm. c) zákona o hlavním městě Praze. Povinnými subjekty jsou zaměstnanci zařazení do obecního úřadu a dále zaměstnanci právnických osob, které obec založila nebo zřídila, pokud informace souvisí s výkonem jejich funkce; informace musí být poskytnuta do 30 dnů a bezplatně (v tomto zákon o obcích privileguje zastupitele, neboť občan obce může být vyzván k zaplacení úhrady v režimu zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím). Požadovaná informace se musí týkat výkonu funkce zastupitele. K otázce, jaké informace souvisí či nesouvisí s výkonem funkce zastupitele, odkazujeme na stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 7/2011.

Právo na informace zastupitel

Existují opravné prostředky pro zastupitele, kterému není informace poskytnuta?

Zákon o obcích, zákon o krajích ani zákon o hlavním městě Praze v platném znění neobsahuje žádné opravné prostředky pro případ, kdy zastupiteli není informace poskytnuta žádná, či pokud je informace poskytnuta v jiném než požadovaném rozsahu či obsahu anebo pokud je po zastupiteli požadována úhrada značně vysokých „nákladů“ za vyřízení informace. Podle našeho názoru by v takovém případě měl nastoupit analogický postup, který upravuje zákon o svobodném přístupu k informacím, avšak v případě nečinnosti by konečné slovo samozřejmě musel mít soud. V praxi se však zastupitelé vcelku pochopitelně se svou vlastní obcí soudit nechtějí, a proto dosud neexistuje žádný použitelný judikát, na který by bylo možné v této souvislosti odkázat. Z praxe Oživení je znám pouze jeden případ, kdy zastupitel a člen kontrolního výboru zažaloval starostu města Lanškroun pro porušování práva zastupitele na informaci v režimu interpelací. Po podané žalobě byla informace zastupiteli poskytnuta.

Existují rozdílná práva na informaci u zastupitele a člena finančního výboru?

Je zcela běžné, že zastupitel zároveň vykonává i další funkce v rámci organizační struktury obce. Jednou z nejvýznamnějších je členství v kontrolních výborech obce (finanční výbor a kontrolní výbor). Tyto výbory, jako jediné (pomineme-li výbor pro národnostní menšiny, který se rovněž za stanovených zákonných podmínek zřizuje obligatorně), obligatorně zřizuje zastupitelstvo obce (§ 117 odst. 2 zákona o obcích). Zastupitelstvu nic nebrání zřídit i jiné výbory či komise. Dva výše zmíněné ale zřídit musí v každém případě.

Zákonná ustanovení týkající se finančního a kontrolního výboru jsou poměrně strohá (viz §119 odst. 2 a 3 zákona o obcích) a je třeba si vypomoci interpretací. Nabízí se tedy otázka, jaké možnosti se otevírají před zastupitelem/členem výboru v oblasti práva na informace, což je významné především pro zastupitele opozičních stran v zastupitelstvu. Máme za to, že právo na informace se u členů zastupitelstva, kteří jsou navoleni do pozic ve finančním výboru, ještě rozšiřuje.

Pokud jde o „prostého zastupitele“, pak lze vykládat právo zastupitele na informace i tak, že zastupitel má právo pouze na konkrétní předem požadované informace a to tak, že pracovníkovi úřad položí konkrétní otázku, na kterou dostane konkrétní odpověď. Tento restriktivní výklad strohého paragrafu zákona je samozřejmě ke škodě efektivní kontrole, o kterou by zejména opoziční zastupitelé měli usilovat. Závazný výklad zákona však může v každém jednom konkrétním případě podat pouze příslušný soud. Je proto obtížné předem definovat, na jaké informace má zastupitel nárok a na jaké již ne. Vedle nezpochybnitelného práva každého zastupitele na informace je nutné vždy vzít v úvahu i další oprávněná práva třetích osob, jejichž osobními údaji obec disponuje, jakož i možnost zneužití poskytnutých informací apod., stejně jako teoretickou možnost, že soud bude považovat režim konkrétních žádostí a konkrétních odpovědí na rozdíl od právního názoru Oživení za dostačující a vyvážený.

Z pozice člena finančního výboru je však situace odlišná, neboť finanční výbor se zřizuje obligatorně právě pro to, aby prováděl kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce. Neposkytnout osobám, které kontrolní funkci v rámci finančního výboru provádějí, přímý přístup do účetnictví obce, jde proti smyslu celého institutu. Proč by zákon výslovně přikazoval, aby obec povinně zřídila určitý kontrolní orgán, když by mu zároveň mohla v souladu se zákonem odepřít přístup k relevantním informacím? Navíc zákon jasně vymezuje, kdo nesmí být členem finančního výboru. Ve finančním výboru nemůže být starosta, jeho zástupci, tajemník a osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na úřadu. Činnost právě těchto osob má totiž být pod drobnohledem finančního výboru. Pokud by člen finančního výboru měl být omezen pouze na zprostředkované informace, které mu tyto osoby o své vlastní práci poskytnou, tak by jen stěží mohl svou funkci vykonávat svědomitě a v zájmu občanů obce. V současné době Oživení poskytuje prostřednictvím své advokátky právní pomoc zastupiteli a členu finančního výboru městské části Praha 1, který usiluje o přímý přístup do účetní databáze. Soudní řízení se nachází ve fázi podané žaloby, o které dosud nebylo rozhodnuto. Bližší informace naleznete na webových stránkách bezkorupce.cz.

Jaké jsou legislativní návrhy na změnu informačního práva zastupitele?

V blízké budoucnosti se počítá s přijetím novely zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze, která by se mimo jiné měla dotknout zákonné úpravy práva zastupitelů na informace. Z dostupného návrhu textu zákona, jakož i přiložené důvodové zprávy (květen 2012), vyplývají následující změny:

Interpelační režim – opouští se obligatorní forma písemné odpovědi. Člen zastupitelstva má právo obracet se s „připomínkami a podněty“ na starostu, místostarostu, obecní úřad a v zákoně určené právnické osoby. Patrně nejvýznamnější změnou je, že nově bude mít člen zastupitelstva právo „interpelovat“ také jakoukoli právnickou osobu, jejímž zakladatelem, zřizovatelem nebo společníkem je obec, tedy nejen příspěvkové organizace, ale též obchodní společnosti, v nichž má obec majetkovou účast.  Současně se zkracuje se lhůta pro vyřízení podnětu nebo připomínky na 15 dnů s možností prodloužení o dalších 15 dní (o tomto prodloužení musí být člen zastupitelstva obce předem informován). V případě, že zastupitel ve stanovené lhůtě žádné vyjádření ke své připomínce či podnětu neobdrží či jej bude považovat za nedostatečné, může se obrátit ve lhůtě 30 dnů na zastupitelstvo či radu obce (v závislosti na druhu připomínky či podnětu) a požádat je o prověření zvoleného postupu.

Informační režim se mění v několika ohledech. Zákon opouští formulaci, kdy se zastupitel může obracet na zaměstnance obce zařazené do obecního úřadu. Jako povinný subjekt je nově označena obec jako celek (resp. právnické osoby, u kterých je obec zakladatelem nebo společníkem). Informace musí být poskytnuta bezodkladně, nejdéle však ve lhůtě do 7 pracovních dnů (ve výjimečných případech lze lhůtu prodloužit o 15 dnů). V případě požadovaných informací vztahujících se k návrhu programu jednání zastupitelstva musí být informace poskytnuta ve lhůtě do 3 pracovních dnů. Zákon nově výslovně stanoví právo zastupitele nahlížet do dokumentů či z nich požadovat kopie (takové právo ale měl však dle našeho názoru vždy). Nově může být po zastupiteli požadována úhrada na materiálové náklady spojené s vyřízením žádosti o informace. Pro informační režim zákon opět nestanoví žádný opravný prostředek pro případ, že informace poskytnuta nebude, či bude poskytnuta neúplně či pokud bude požadována nepřiměřená úhrada.

Navrhované legislativní řešení se Oživení jeví jako polovičaté a svou kvalitou se zatím nepřibližuje procesně mnohem propracovanějšímu systému stížností a odvolání podle InfZ. Zákon sice oproti původnímu stavu zakotvuje dvojinstančnost procesu poskytování informací zastupiteli, ovšem pouze u interpelace. Snaha o zkrácení lhůty je jistě potěšující, nicméně v případě neposkytnutí informace se podnětem zastupitele má nově zabývat zastupitelstvo na nejbližším zasedání, což může být i záležitost několika týdnů či měsíců. Otázkou je také nejednoznačnost výkladu v případě obratu „zastupitelstvo přijme odpovídající opatření“. Zejména v případě opozičních zastupitelů, u kterých se dá předpokládat v oblasti získávání informací největší snaha, je použitá formulace velmi vágní.

Zpracováno ke dni 21. 6. 2012

Kontakt: poradna@oziveni.cz


Dobrá praxe

Pět znaků otevřeného úřadu i ostatních povinných subjektů
  • Mají přehledné webové stránky se samostatnou sekcí „poskytování informací “, „poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb.“ nebo „důležité informace“, kde jsou uvedeny:

    1. základní povinně poskytované informace o povinném subjektu (podle §5 odst. 1 InfZ), včetně zákonného postupu a sazebníku úhrad za poskytování informací a adresy pro doručování žádostí o informace (poštovní doručovací adresa, a jsou-li zřízeny také elektronická podatelna, datová schránka);

    2. všechny informace, které povinný na základě žádosti o informace poskytnul;

    3. pro usnadnění podávání žádostí mají ke stažení vzor žádosti o poskytnutí informací;

    4. pro zjednodušení procesu umožňují napsat dotaz přímo do elektronického formuláře.

  • Nepožadují v emailem podaných žádostech o informace zaručený elektronický podpis.

  • V případě, že žádají o úhradu nákladů účelně vynaložených při vyřizování informací (podle § 17 InfZ), nejprve by měly žadatele kontaktovat, jestli s výší této úhrady souhlasí.

  • Žádost vyřídí v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů – tj. poskytnou informaci, žádost (částečně) odmítnou anebo žadateli sdělí výši požadované úhrady za poskytnutí informace.

  • Odmítnutí žádosti učiní ve formě rozhodnutí, které splňuje formální i obsahové náležitosti stanovené v §67 an. zák. č. 500/2004 Sb. správního řádu. Takové odmítnutí by mělo obsahovat poučení o podání opravného prostředku.

Příklady dobré praxe
Vyřešené soudní spory: Oč jde podle soudních rozsudků také žádat?
  • informace o hospodaření se svým majetkem, jde-li o veřejné prostředky;

  • informace ze správních spisů;

  • pravomocné i nepravomocné rozsudky;

  • seznam darů a jiných sponzorských příspěvků;

  • kopie vydaných stavebních povolení;

  • zprávy o posouzení a hodnocení nabídek v zadávacím řízení k veřejným zakázkám;

  • smlouvy, faktury, objednávky nebo zadávací dokumentaci, nejsou-li výslovně označeny podnikatelem za obchodní tajemství a bez osobních údajů, které případně obsahují.

Zpracováno ke dni 22. 6. 2011


Knihovna

V této knihovně naleznete jak přímo publikace ke stažení, tak i přehled literatury, periodik a internetových stránek relevantních k tématu právo na informace. Pro ostatní témata, kterými se Oživení v rámci programu Bezkorupce zabývá, naleznete podobné přehledy a publikace vždy v příslušných tematických sekcích. Kompletní sbírku publikací z produkce programu Bezkorupce naleznete ke stažení na stránkách e-knihovny.

Komentáře k zákonům a učebnice
  1. Adam Furek, Lukáš Rothanzl: Zákon o svobodném přístupu k informacím – komentář (Linde Praha, 2010)

  2. Petr Kolman: Právo na informace (Masarykova Univerzita Brno, 2010)

  3. František Korbel a kol.: Právo na informace – komentář (Linde Praha, 2. aktualizované a doplněné vydání 2005)

Knihy a příručky
  1. Michal Bartoň: Svoboda projevu a její meze v právu České republiky (Linde Praha, 2010)

  2. Oldřich Kužílek: 106 odpovědí na Vaše dotazy. Příručka pro občany o svobodném přístupu k informacím (Otevřená společnost o.p.s., 2001)

  3. Oldřich Kužílek: Dalších 106 odpovědí na Vaše dotazy (s rozsudky) (Otevřená společnost o.p.s., 2004)

  4. Petr Pazderka, Stanislav Kužvart: Právo na informace (Ekologický právní servis, 2. vydání 2000)

Periodika
  1. Desatero otevřeného úřadu (Otevřená společnost o.p.s.)

Užitečné weby
Publikace Oživení
20 let demokracie: Kraje, města, obce na rozcestí mezi korupcí a vládou práva – výzkumy, analýzy a legislativní návrhy

(Oživení, 2010) Souhrnná publikace k problémovým oblastem samospráv v ČR, které vyžadují novelu zákona o obcích, krajích a hl. m. Praze. Obsahuje analýzy a průzkumy dokazující neutešený stav v oblastech vydávání radničních periodik, vymahání osobní odpovědnosti veřejných funkcionářů, hospodárného nakládání s majetkem a přístupu komunálních zastupitelů k informacím. (za podpory CEE Trust)

 

Transparentní samospráva

Stažení publikace ve formátu .pdf (zip) Transparentní samospráva

(Oživení 2006) Balíček 40 protikorupčních opatření a Manuál pro bezkonfliktní aplikaci nového správního řádu. Soubor 40 konkrétních opatření zvyšujících transparentnost rozhodování a hospodaření samospráv. Pomocník a průvodce občana nekonečnou spletí paragrafů.


Legislativa

 

Zákon ze dne 11. května 1999, o svobodném přístupu k informacím



Judikatura

18 komentářů

  1. Dobrý den, na přepážce Všeobecné zdravotní pojišťovny jsem byl odmítnut s dotazem na sdělení ” kdo za mne platí zdravotní pojištění, ” Předesílám, že jsem zaměstnancem jedné nejmenované firmy, ale mám podezření, že ona firma za mne, jako za svého zaměstnance, zdr. pojištění neplatí, a že toto pojištění za mne platí někdo jiný…Bylo mi sděleno že pojistné je uhrazeno, ale již mi odmítli vydat papírové potvrzení s uvedenými platbami, jejich výší a především od koho je na účet VZP toto pojištění hrazeno. Předpokládám, že dle práva na informaci bych neměl být odmítnut a pravděpodobně za nějaký poplatek by mi VZP tuto informaci měla sdělit ať již v papírové nebo elektronické podobě.
    Pokud je to ve Vašich silách ocenil bych Vaši pomoc..
    s pozdravem Jaroslav

    • Dobrý den,
      jsem přesvědčená, že informace jste se mohl nejrychleji domoci právě na té přepážce, a to kdybyste si nechal zavolat vedoucí pobočky. V opačném případě se můžete na VZP samozřejmě obrátit s klasickou žádostí dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V případě neposkytnutí informace (nejčastěji se to stává tak, že přijde sice dopis, ale není v něm obsažena požadovaná informace), je nutné postupovat dále dále dle zákona, tj. podat si stížnost na nevyřízení informace (popřípadě odvolání, pokud by informace byla odmítnuta). Podrobný návod naleznete v záložce – právo na informace – právní poradna občan: http://bit.ly/17IcXBb
      Informace tohoto druhu by vám měla být poskytnuta bezplatně.
      Petra Bielinová

  2. Jiří Kříž

    Prosím o sdělení, zda mezi organizace dotčené zákonem č. 106/1999Sb., lze zahrnout i správce nemovitostí majetku města Plzně. Konkrétně: již několikrát se snažím po vyúčtování služeb, aby mi bylo umožněno nahlédnout do faktury za odvoz domovního odpadu, či předložena její kopie. Jsem odkazován na dílčí vyúčtování správce nemovitosti, kde je pouze uvedena celková částka, ale již jen zprostředkovaně. Údajně nemám právo nahlédnout do fakturace firmy provádějící odvoz.
    Děkuji za odpověd. Jiří

    • Andrea Kohoutková

      Dobrý den,

      dle našeho názoru nemá vliv na povinnost města Plzně poskytnout požadovanou informaci dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, skutečnost, že správu nemovitostí vykonává subjekt odlišný od města, resp. povinným subjektem je pořád město Plzeň jakožto vlastník nemovitosti. K dotazu, zda může být povinným subjektem taktéž správce nemovitosti pak lze uvést, že vždy záleží na povaze takového subjetku (povinným subjektem bude například příspěvková organizace zřízená městem aj.).

      Andrea Kohoutková

  3. dobrý den

    úřad práce Přerov, ani MPaSV mi nikdy neodpověděli na to, zda ty podivné rekvalifikační kurzy, které probíhaly asi 10 let v Přerově ,někdy vyšetřovala hospodářská kriminálka . Případně , co prasklo , že už Netopil a Sedlmaier nepodnikají.

    Jandová

    • Dobrý den,
      z Vašeho dotazu nevyplývá, jak přesně zněla žádost o informace a komu byla adresována. V obecné rovině lze jen říci, že úřad práce nebo MPSV nemají v působnosti vyšetřování trestných činů (to přísluší orgánům činným v trestným řízení). I v takovém případě, pokud byla žádost podána ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, byla na místě odpověď, že daná věc nespadá do jejich působnosti a proto informaci neposkytnou (nemají informaci k dispozici).
      Petra Bielinová

  4. Dobrý den,

    jednaní rady města je ze zákona neveřejné. Může ale rada města zveřejňovat materiály (podklady) pro jednání rady a zveřejňovat přijaté usnesení v plném znění, včetně příloh a smluv?

    Děkuji

  5. Dobrý den,

    město Hodonín prodává své městské byty za 20 % odhadní ceny dle zásad, které si schválilo zastupitelstvo. Není to nezákonné? Děkuji za odpověď a s pozdravem

  6. Dobrý den, město česká Lípa uzavřelo na radě smlouvu-dohodu o mimosoudním vyrovnání, již tají a nechce poskytnout text, ani dle 106.Viz-http://m.denik.cz/ceskolipsky_denik/c/reakce-mesto-nemuze-zverejnit-dohodu-o-mimosoudnim-vyrovnani-s-k-siktancem-20150606.html Je vůbec toto ze zákona možné, uzavírat tyto smlouvy? děkuji za odpověď, hezký den,

    • Andrea Kohoutková

      Dobrý den paní Petrů,
      obecně lze ve vztahu k obci Česká Lípa konstatovat, že tato obec je povinným subjektem dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Z této skutečnosti plyne, že je obec povinna poskytovat informace vztahující se k její působnosti, jestliže tyto informace nespadají do některé ze zákonných výjimek, jako jsou např. informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje. Jestliže by tomu tak bylo, tak je povinný subjekt povinen tyto informace poskytovat postupem v souladu s právními předpisy tak, aby byla docílena ochrana těchto výše uvedených informací.
      Co se týče civilní dohody o mimosoudním vyrovnání, tak je otázkou, zda některé z jejich údajů nespadají pod výše uvedený režim, nicméně je na povinném subjektu, aby tyto případné osobní informace např. anonymizoval či jinak zajistil jejjich ochranu. Povinný subjekt ovšem není oprávněn tuto dohodu odmítnout poskytnout jako celek.
      Povinnost poskytovat i dohody o mimosoudním vyrovnání povinným subjektem lze ilustrovat např. na situaci, kdy společnost x způsobila obci škodu za několik milionů korun, kdy obcí bylo rozhodnuto, že namísto civilní žaloby uzavře se škůdcem dohodu o narovnání, jejímž výsledkem bude poskytnutí náhrady škody ve výši zlomku skutečně způsobené škody. Bylo by absurdní, jestliže by ujednání stran dohody o narovnání, že její obsah zůstane utajený, bylo nadřazené ústavnímu právu na informace, resp. by takový postup byl v rozporu se smyslem a účelem zákona o svobodném přístupu k informacím.
      Co se týče možnosti uzavírat takovéto dohody, tak je to samozřejmě možné a jedná se o běžný institut soukromého práva využívaný k vyvarování se dlouholetým a nákladným soudním sporům.
      S přátelským pozdravem.

  7. Dobrý den,Městská správa sociálního zabezpečení Brno mi odmítla dopočítat 2 pracovní úvazky jako pracovní poměr se vším všudy.Jsem v invalidním důchodu, ten mi vzali a dali mi důchod starobní. Jsem 7 let vdova. Byla jsem na jednání uskutečněném v sídle veřejného ochránce práv. Mimo jiné se mě ptali, zda mám nějaký písemný protokol ohledně tohoto jednání. Nemá, poněvadž mi sdělili, že by museli dopočítávat všechno každému a žádné sdělení mi nedali. JUDr. Stanislava Neubauerová mi sdělila, abych příště požadovala protokol o jednání, a také umožnění nahlédnutí do spisu ve své věci. Také pořízení kopií z tohoto spisu. Ani jedno ani druhé mi nedali. Můžete mi poradit. Z jednoho důchodu se špatně žije. Můžete mi poradit. S úctou Anna.

  8. Dobrý den,

    jak postupovat v případě, že povinný subjekt nezveřejňuje poskytnuté informace, resp. zveřejní pouze text v tom smyslu, že informace byla žadateli poskytnuta (např. “Žadateli byla zaslána Smlouva o zajištění správy majetku mezi hlavním městem Praha a TSK hl. m. Prahy včetně všech jejích 19 dodatků.” nebo ” Žádost o poskytnutí kopie části dokumentace, týkající se rekonstrukce Libeňského mostu. – Žadateli byl poskytnut požadovaný dokument v elektronické podobě.”) V případě tohoto subjektu se jedná, zdá se, o systémové (ne)zveřejňování. Jakým způsobem lze diocílit plného zveřejňování, nejlépe i starších dotazů?

    Děkuji

    https://www.tsk-praha.cz/wps/portal/root/o-spolecnosti/o-spolecnosti-TSK-Praha/poskytnute-informace/

    • Marek Zelenka

      Dobrý den,

      nezbývá mi než souhlasit, že povinnost k sekundárnímu zveřejňování informací podle § 5 odst. 3 InfoZ je v praxi nerespektovaná, a to nejen TSK. V praxi je však tato povinnost nevymahatelná.
      Upozorňuji však i na nové znění § 5 odst. 3 po novele z roku 2015! Nově totiž zákon přímo definuje, které informace je možné sekundárně nezveřejnit v plném znění – jde o databáze a přístupy do informačních systémů, které by byly logicky těžko zveřejnitelné. Z toho tedy vyplývá, že TSK by měla zveřejnit všechny dokumenty, které jste zmínil, pokud nespadají pod nově definovanou zákonnou výjimku.

      Jak jsem však již zmínil, tato povinnost je fakticky nevymahatelná…

      S přáním hezkého dne,

      Marek Zelenka

  9. Dobrý den, prosím o informaci k podání podnětu ze strany zastupitele.
    Může požádat (vyzvat) zastupitel vedení obce aby obec podala trestní oznámení v konkrétní věci (kde se domnívá, že došlo k porušení zákona). Např.:
    -špatně uzavřená smlouva (i přes námitky zastupitele)
    -zjištění uplácení voličů (zvoleným zastupitelem) při volbách
    -ukončení nájemních smluv u tzv”nepohodlných” nájemců

    Děkuji za informaci

    Z. Mach

    • Marek Zelenka

      Dobrý den,

      na podnět zastupitele obec reagovat konkrétním jednáním nemusí – na to zastupitel nemá právní nárok.
      A trestní oznámení může podat kdokoli, je jedno, jestli to bude obec či občan.

      Hezký den,
      Marek Zelenka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *