Žadatelem může být v podstatě kdokoli. Podle § 3 InfZ může být žadatelem každá fyzická a právnická osoba, která žádá o informaci. Právo na poskytnutí informace tak není podmíněno ani občanstvím ČR.

Tzv. povinnými subjekty (§ 2 InfZ) jsou v rozsahu jejich působnosti státní orgány (tedy nejen moc výkonná jako jsou ministerstva a jiné ústřední správní orgány, ale rovněž i moc soudní a zákonodárná, bezpečnostní sbory, státní zastupitelství, jakož i další státní orgány, jako je např. Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad atd.), územní samosprávné celky (obce, kraje) a jejich orgány a dále tzv. veřejné instituce. Základní definici veřejné instituce judikoval Ústavní soud a lze sem s jistotou zařadit například veřejné školy, nemocnice, sociální ústavy apod. Sporné mohou být obchodní společnosti, které byly založeny či jsou vlastněny obcí, krajem nebo státem. Zde je důležité posoudit, zda jejich činnost lze podřadit pod naplňování veřejného zájmu. Nejvyšší správní soud však již judikoval, že povinným subjektem je například ČEZ, a.s. (2Ans 4/2009-93) nebo fotbalový klub (8 As 57/2006-67) založený ve formě akciové společnosti vlastněné městem.

Rovněž Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost se v minulosti opakovaně 11 let (!) bránil tvrzením, že není povinným subjektem. Ústavní stížnost Dopravního podniku hl.m. Prahy na zásah do jeho ústavních práv byla usnesením Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 330/12  v dubnu 2012 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Dlužno říci, že Dopravnímu podniku se strategie „mrtvý brouk“ (tj. nereagování na žádosti o informace) vyplatila. Za celých 11 let se našly pouze čtyři subjekty, které jej za porušování zákona celkem pětkrát zažalovaly, z toho dvě žaloby z daného období nebyly dle informací Dopravního podniku dosud rozhodnuty.

Od jara 2012 se tedy i Dopravní podnik považuje za povinný subjekt a deklaruje ochotu vyřizovat žádosti o informace.

Infozákon rozlišuje dva typy informací:

a) informace je podle § 3 odst. 3 InfZ jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoli podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Z uvedeného tedy vyplývá, že je možné požadovat i fotografie, zvukový/audiovizuální záznam z jednání orgánu veřejné moci, event. i údaje z knihy návštěv;

b) doprovodná informace je podle § 3 odst. 6 InfZ taková informace, která úzce souvisí s požadovanou informací (například informace o její existenci, původu, počtu, důvodu odepření, době, po kterou důvod odepření trvá a kdy bude znovu přezkoumán, a dalších důležitých rysech).

Pokud jde o formu žádosti, je možné ji podat ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (emailem), přičemž v posledně zmíněném případě je nutné ji podat prostřednictvím elektronické podatelny, byla-li povinným subjektem zřízena (pokud zřízena nebyla, pak postačí podání na jakoukoliv elektronickou adresu povinného subjektu). Podle § 13 odst. 2 InfZ v případě, že žadateli na ústně podanou žádost nebyla informace poskytnuta nebo považuje-li ji žadatel za nedostačující, je třeba podat žádost písemně, a to zejména pro zajištění možnosti využít veškeré právní prostředky vedoucí k získání informace. Obecně však doporučujeme zvláště ve složitějších případech či v případech s předpokládanou neochotou ze strany povinného subjektu poskytnout požadovanou informaci, předmětnou žádost o poskytnutí informací podat písemně, popřípadě jinak prokazatelně, například prostřednictvím datové schránky.

Ze žádosti musí být podle § 14 odst. 2 InfZ zřejmé:

1) kterému povinnému subjektu je žádost určena a;

2) že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. („InfZ“).

U fyzické osoby je dále nutné uvést:

1) jméno a příjmení;

2) datum narození;

3) adresu místa trvalého pobytu, event. adresu bydliště či adresu pro doručování (např. email).

U právnické osoby je nutné uvést:

1) název;

2) identifikační číslo (IČO);

3) adresu sídla;

4) adresu pro doručování (v případě, že se liší od adresy sídla; může být i email).

V případě, že některý z povinných údajů chybí, vyzve povinný subjekt žadatele, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti žádost doplnil., event. upřesnil. Neučiní-li tak žadatel do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne povinný subjekt o odmítnutí žádosti.

Dle ustanovení § 13 zákona č. 106/1999 Sb. zákona o svobodném přístupu k informacím lze podat žádost o informaci dokonce i ústně, či prostým e-mailem – bez nutnosti připojit elektronický podpis. Povinné subjekty v některých případech však požadují připojení elektronického podpisu dokonce i v případě podání prostřednictvím datové schránky.

Proti takovému postupu se žadatel může bránit stížností na postup při vyřizování žádosti o informace, popřípadě následnou stížností § 80 odst. 3 dle správního řádu k nadřízenému orgánu. Pokud je totiž jakékoli podání (nejen žádost o informace) směřováno povinným subjektům elektronicky v souladu s ust. § 2 odst. 3 InfZ prostřednictvím datové schránky, není potřeba přikládat k takovéto žádosti elektronický podpis, přestože se jedná v souladu s ust. § 19 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „ZoEÚAKD“) o datovou zprávu. Tato skutečnost vyplývá z ust. § 18 odst. 2 ZoEÚAKD, které stanoví, že úkon učinění prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný.

Každá datová schránka je totiž v souladu s ust. § 21 ZoEÚAKD opatřena identifikátorem datové schránky, který je pro každou datovou schránku jedinečný, což de facto znamená, že má naprosto stejné účinky jako elektronický podpis, který slouží dle ust. § 2 písm a) ZoEP k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Jinými slovy, po zavedení institutu datové schránky slouží elektronický podpis k autorizaci osoby při zaslání datové zprávy z prostého emailového účtu a nikoli z datové schránky této osoby.

Příklad: žádost o informace, stížnost na nečinnost, neformální sdělení povinného subjektu, že vyžaduje elektornický podpis, stížnost dle správního řádu

Obecně platí, že je vhodné formulovat svůj požadavek na poskytnutí informace co nejjasněji a nejkonkrétněji. Pokud víte, že požadované informace jsou obsaženy v nějaké konkrétní listině (např. Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek dle zákona o veřejných zakázkách, Smlouva o dílo uzavřená obcí atd.), pak žádejte vždy kopii této listiny. V případě žádosti o kopii určité smlouvy, doporučujeme požadovat rovněž všechny případné dodatky, přílohy ke smlouvě atd. Pokud je to možné, vyhněte se raději otázkám, na které lze jednoduše odpovědět ano / ne. Např. místo otázky „Jsou členové výběrové komise kompetentní?“ je lépe se zeptat „Jaké je vzdělání a praxe jednotlivých členů komise?“ Povinné subjekty poskytují nejen informace z oblastí, kterými se primárně zabývají, nýbrž i takové informace, které obdržely např. v rámci mezirezortní spolupráce (např. stanoviska dotčených orgánů apod.). Povinné subjekty však neposkytují informace, které evidentně nesouvisí s danou institucí. Každý je oprávněn požadovat poskytnutí kopie smluv, které povinný subjekt uzavřel se soukromými subjekty s výjimkou těch informací, které byly (před podáním žádosti o informace) výslovně označeny jako obchodní tajemství ze strany soukromoprávního subjektu (nikoliv subjektu poskytující informaci) a které zároveň splňují všech pět znaků obchodního tajemství podle § 17 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku. Pokud zákon poskytnutí určité informace výslovně nezakazuje, pak je povinný subjekt povinen takovou informaci poskytnout v plném rozsahu.

Případy, kdy povinný subjekt může (respektive dokonce musí) odmítnout poskytnutí určité informace jsou taxativně stanoveny v § 7 až § 11 InfZ– tzn. v žádných dalších případech, které neuvádí zákon, tak učinit nelze. Povinný subjekt odmítne poskytnout požadovanou informaci v těchto případech:

• je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci, k níž žadatel nemá oprávněný přístup;

• je-li požadovaná informace obchodním tajemstvím (viz výše);

• týká-li se požadovaná informace majetkových poměrů osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení;

• týká-li se informace tzv. osobních údajů fyzické osoby, viz níže. Určité osobní údaje se však přesto poskytnou u tzv. příjemců veřejných prostředků v souladu s § 8b InfZ a to v rozsahu jméno, příjmení, rok narození, obec pobytu, a samozřejmě výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.5.2011, sp.zn. 5 As 57/2010, je příjemcem veřejných prostředků také zaměstnanec veřejné zprávy. Povinný subjekt je proto povinen poskytnout žadateli informace například o výši vyplacených odměn.

Ochrana soukromí fyzických osob

Podle § 8a InfZ informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne pouze v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. V praxi to znamená, že tyto údaje jsou v textu začerněny. V souladu s ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2004, č.j. 7 A 3/2002) „osobním údajům je poskytnuta dostatečná ochrana již jejich znečitelněním v autentickém textu“ a je proto nepřípustné z důvodu ochrany osobních údajů neposkytnout například celou smlouvu, pokud byla žadatelem požadována. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek ze dne 29. 11. 2007, č.j. 30 Cdo 1174/2007, je navíc právo na soukromí a jeho ochranu posuzováno odlišně u politicky aktivních osob. Tyto osoby jsou totiž z logiky věci povinny projevit vyšší stupeň tolerance k míře narušení svého soukromí, neboť již samotným vstupem do politiky souhlasily s tím, že budou ze strany veřejnosti podrobeny vyšší míře kontroly.

Při rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí určitých údajů je totiž rozhodující, zda předmětný údaj je údajem soukromým nebo veřejným. Nálezem Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 23/05 ze dne 17. 7. 2005 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 3/2010-182, byla potvrzena existence obecného právního názoru, že profesionální sféra osob působících ve veřejném životě patří do sféry veřejné.

Údaj se týká veřejné sféry, pokud může být otázkou veřejného zájmu. Takový údaj pak spadá pod ochranu čl. 17 odst. 1, 2,3, a 5 Listiny a čl. 10 odst. 1 Ústavy. Při rozhodování o tom, zda se jedná v konkrétním případě o informace veřejné či soukromé musí být jednoznačně rozlišeno mezi žádostí o informace způsobilou přispět k diskusi v demokratické společnosti týkající se veřejného zájmu a informováním o detailech soukromého života jednotlivce, který vykonává veřejnou funkci.

Co se považuje za věc veřejnou, bylo vyjádřeno Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 453/03. „Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. například činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce,… Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob mohou být veřejně posuzovány.“ Informace spojené například se zákonnou povinností veřejně činné osoby týkající se střetu zájmů se dají považovat za informace vhodné pro veřejnou diskuzi, když „v zásadě na všem, co může souviset s fungováním moci ve státě, mohou mít jednotlivci i veřejnost legitimní zájem; jde o jejich informování a o svobodné utváření názorů a eventuálně o následné veřejné posuzování, tedy o veřejnou diskuzi, což může působit jako veřejná kontrola činnosti státu.“ (Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10).

Příklad: žádost o informace, odmítnutí informace, odvolání, rozhodnutí o odvolání

Nerozhodne-li povinný subjekt o odmítnutí žádosti podle § 15 InfZ, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění. Tuto lhůtu může povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o 10 dní, přičemž o prodloužení lhůty i o jeho důvodech musí žadatele prokazatelně informovat před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace. Závažnými důvody podle § 14 odst. 7 InfZ jsou: a) vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou odděleně od úřadovny vyřizující žádost; b) vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti; c) konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhodnutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, které mají závažný zájem na předmětu žádosti.

Za poskytnutí informace se neplatí žádný správní poplatek. V běžných případech jsou povinné subjekty oprávněny podle § 17 InfZ požadovat pouze úhradu tzv. materiálových nákladů – tj. zejména nákladů na pořízení kopií listin, opatření technických nosičů dat (CD/DVD, diskety) a nákladů spojených s odesláním informací žadateli (poštovné). Povinný subjekt dále může za určitých okolností žádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací – např. za práci úředníka, kterého musel zvláště vyčlenit na vyhledání předmětné informace. Rozsah nákladů na vyhledávání informací bývá povinnými subjekty vykládán velmi rozdílně a může se jednat o poměrně vysoké částky. Žadatel však není zcela bez ochrany, viz níže. Pokud má povinný subjekt v úmyslu požadovat po žadateli úhradu za poskytnutí informace, musí tuto skutečnost spolu se specifikací úhrady (tj. její výši a zdůvodnění výše úhrady) písemně oznámit žadateli před poskytnutím informace. V opačném případě je povinný subjekt povinen informace poskytnout bezplatně. Zákon o svobodném přístupu k informacím však bohužel jednoznačně nestanoví, zda povinný subjekt ztrácí nárok na úhradu nákladů i za situace, kdy o úhradu nákladů žadatele požádá až po uplynutí lhůty pro poskytnutí informace. Z logiky věci by to tak mělo být, výslovné ustanovení zákona či alespoň rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o této otázce zatím chybí.

Pokud žadatel nesouhlasí s výší stanovené úhrady, může podat ve lhůtě 30 dnů (ode dne sdělení výše úhrady) stížnost na postup při poskytování informace podle 16a odst. 1 písm. d) InfZ, o které rozhoduje nadřízený orgán. Pokud nadřízený orgán výši úhrady potvrdí, není možné se proti tomuto rozhodnutí bránit cestou správní žaloby, neboť výzva k zaplacení poplatku, ani následné „rozhodnutí“ odvolacího orgánu není správním rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, které lze napadnout žalobou ve správním soudnictví. Žadateli, který chce informace získat rychle, pak nezbyde nic jiného, než úhradu zaplatit a následně podat na správní orgán občanskoprávní žalobu u civilního soudu.

V takovém případě se bude jednat o žalobu na vydání bezdůvodného obohacení za nepřiměřeně vysoký administrativní poplatek s vyřízením žádosti o informace. V úvahu připadá rovněž soudní ochrana žadatele před nezákonným odložením žádosti o informace pro nezaplacení vyměřené úhrady. Jedná se však o právně velmi složitý proces, jehož detailní vysvětlení přesahuje možnosti tohoto příspěvku. V případě, že by se Vás tato varianta týkala, obraťte se prosím na naši právní poradnu, e-mail: poradna@oziveni.cz.

Příklad: žádost o informaci, výzva k úhradě, stížnost na úhradu, rozhodnutí o stížnosti

Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace lze podat podle podle § 16 odst. 1 InfZ odvolání / rozklad ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí, a to přímo povinnému subjektu, který ho sám spolu se spisovým materiálem ve lhůtě 15 dnů (ode dne doručení odvolání) předloží nadřízenému orgánu. O odvolání / rozkladu tedy v zásadě rozhoduje jiný subjekt, odlišný od povinného subjektu, tj. jeho nadřízený orgán. Náležitosti odvolání:

• kdo ho podává (identifikace odvolatele – tj. jméno a příjmení, adresa pro účely doručování);

• jaké rozhodnutí je odvoláním napadáno;

• v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá (jinak platí, že se napadá celé rozhodnutí);

• v čem odvolatel spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, které mu předcházelo.

V případě, že odvolatel nesouhlasí s rozhodnutím o odvolání, je možné brojit proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu soudní cestou a to podáním správní žaloby proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu k příslušnému správnímu soudu (krajskému soudu) podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a to ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o odvolání. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje. Pozor! Na rozdíl od občansko-právních sporů může žalobce podanou žalobu rozšířit pouze ve lhůtě pro podání žaloby!!! Náležitosti žaloby:

• kdo ji podává (identifikace žalobce – tj. jméno a příjmení, adresa pro účely doručování);
• identifikace žalovaného (tj. nadřízeného orgánu povinného subjektu, který o odvolání rozhodoval), popř. i identifikace osob na řízení zúčastněných;
• označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení žalobci;
• označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá;
• žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné;
• jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést;
• návrh výroku rozsudku;
• datum;
• podpis.

Žaloba je zpoplatněna soudním poplatkem ve výši 3.000,- Kč. K žalobě musí k ní být připojeny listiny, jichž se podatel dovolává, jakož i stejnopis napadeného rozhodnutí. Správní soud zkoumá, zda byly dány důvody pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Soud žádost přezkoumá a sám posoudí, zda má žadatel na poskytnutí informace právo. V případě, že soud shledá, že správní orgán neměl zákonné důvody pro vydání rozhodnutí o odmítnutí vydání informace, toto rozhodnutí zruší a zároveň přikáže povinnému subjektu, aby informace žadateli poskytl.

Jestliže ani po uplynutí 15-ti denní lhůty, popř. po uplynutí řádně prodloužené lhůty, nebyla informace poskytnuta, a zároveň nebylo ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace, je žadatel oprávněn podat podle podle § 16a odst. 1, písm. b) nebo c) InfZ stížnost na postuppři vyřizování žádosti, viz výše.

Pokud zůstane nečinný i odvolací orgán, může to být způsobeno i tím, že Povinný subjekt podanou stížnost na nečinnost nadřízenému orgánu vůbec nepostoupil. Před podáním žaloby by proto měla následovat ještě stížnost dle § 80 odst. 3 správního řádu přímo k nadřízenému orgánu, (podrobněji viz výše otázka: Je nutné připojit k žádosti o informace elektronický podpis?) .

V případě, že ani odvolací orgán na základě stížnosti žadatele nezjedná nápravu (ač by měl), je možné bránit se u příslušného správního soudu žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu prvního stupně (pozor!!! nikoli žalobou proti nečinnosti odvolacího orgánu!!). Podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, lze takovou žalobu podat ve lhůtě nejpozději do 1 roku (ode dne marného uplynutí řádné lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí).

Zpracováno ke dni 19. 6. 2012

Kontakt: poradna@oziveni.cz