Domov » Naše témata » Střet zájmů

Střet zájmů

Navigace na stránce

Mapa střet zájmů 2010
Právní poradna
Monitoring střetu zájmu veřejných funkcionářů
Dobrá praxe
Knihovna
Legislativa
Judikatura
Projekt lepší vymahatelnosti

„Střetem veřejného zájmu se zájmem osobním se rozumí takové jednání, popřípadě opomenutí veřejného funkcionáře, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž veřejný funkcionář zneužívá svého postavení k získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu.“

Jedná se o definici střetu zájmů, kterou obsahoval zákon o střetu zájmů (238/1992, o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a neslučitelnosti některých funkcí), který přestal platit v roce 2006.

Tuto definici ovšem v aktuálním zákoně č.159/2006 Sb., o střetu zájmů již nenaleznete. Současný zákon o střetu zájmů totiž žádnou ucelenou definici střetu zájmů neobsahuje, což považujeme za jeden z velkých nedostatků. Zákon tak nemůže sloužit veřejným funkcionářům jako srozumitelné vodítko při rozhodování.

Střet zájmů nastává u osob, které jsou držiteli veřejné moci a u nichž v rozhodování dochází k rozporu mezi zájmem osobním a veřejným, který mají hájit. Ani důsledné dodržování povinnosti předcházet vzniku střetu zájmů často jeho vzniku nezabrání, proto je nutné nastavovat pravidla pro jeho regulaci, aby se předcházelo korupčnímu chování; mezi nejúčinnější nástroje předcházení střetu zájmů patří majetková přiznání, kodexy jednání, vyloučení z rozhodovacího procesu a možnost podat ohlášení o spáchání přestupku.

Střet zájmů neznamená automaticky nečestné jednání, jako je tomu v případě korupce. Střet zájmů je spíše stav zvýšeného rizika, kdy je osoba vystavena pokušení klientelismu, nepotismu či korupce.


Mapa střet zájmů 2010

V roce 2011 jsme prováděli rozsáhlou kontrolu fungování zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.  Prověřili jsme 483 veřejných funkcionářů  jako jsou poslanci, senátoři, radní jednotlivých krajů a dále vrcholné představitele v zákoně vyjmenovaných úřadů. Následující mapa znázorňuje jednotlivé funkcionáře (dle místa jejich trvalého bydliště) a jejich pochybení. Zároveň je možné prostřednictvím mapy nalézt výsledek přestupkového řízení.



Právní poradna

Jak prověřit příjmy a majetek politiků?

Povinnost veřejných funkcionářů oznamovat údaje o majetku nabytém za dobu výkonu funkce a dalších příjmů, darů nebo jiného prospěchu, jejich evidence v registru a přístupnost těchto údajů občanům jsou významnými nástroji veřejné kontroly volených zástupců. Napomáhají v potlačování korupčního jednání a potvrzení či vyloučení podezření z nelegálně nabytého majetku. Zákon, který tuto povinnost veřejným funkcionářům ukládá, je zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSZ“).

Veřejní funkcionáři dle § 7 ZSZ podávají oznámení o majetku nabytém v průběhu výkonu funkce a oznámení o příjmech, darech a závazcích formou čestného prohlášení, a to v průběhu výkonu funkce vždy za předcházející kalendářní rok nejpozději do 30. června kalendářního roku. Jestliže veřejný funkcionář v průběhu kalendářního roku nenabyl žádný majetek a příjmy, které je povinen oznamovat, je povinen předložit tzv. negativní oznámení (viz § 12 odst. 2 ZSZ). V případě, že veřejný funkcionář ukončí výkon funkce, je povinen učinit tato oznámení nejpozději do 30 dnů ode dne jeho ukončení, a to podle stavu ke dni ukončení výkonu funkce. Formát a strukturu oznámení stanovilo Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou č. 578/2006 Sb.

Níže získáte informace o tom, kdo je veřejným funkcionářem, v jakém rozsahu je povinen oznamovat údaje o svém majetku a příjmech, kdo vede registry oznámení a jakým postupem Vám budou zpřístupněny informace z takového registru a jakým způsobem můžete případně nechat prošetřit příjmy a dispozice s majetkem politiků a dalších osob zastávajících významné posty ve veřejné správě.

[qa cat=stret-zajmu-pravni-poradna]


Monitoring střetu zájmu veřejných funkcionářů

V průběhu roku 2011 Oživení provedlo v rámci programu Bezkorupce praktickou kontrolu fungování zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Prověřili jsme 483 veřejných funkcionářů jako jsou poslanci, senátoři, radní jednotlivých krajů a dále vrcholné představitele v zákoně vyjmenovaných úřadů (§ 2 odst. 1, písm. d) – k) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů), jako je například vedoucí Úřadu vlády, Úřad pro ochranu hospodářské soutěž, Úřad pro ochranu osobních údajů, bankovní rada ČNB, NKÚ, Rada pro televizní a rozhlasové vysílání a další.

jak probíhalo nahlížení do jednotlivých registrů
jakým způsobem jsme zjišťovali porušení zákona o střetu zájmů
sankce za porušení zákona o střetu zájmů

Kontrola pravdivosti a úplnosti informací v oznámeních o činnostech odhalila celkem 123 pochybení. Jedinou možnou sankcí pro jednotlivého veřejného funkcionáře za porušení zákona o střetu zájmů je dle § 24 zákona o střetu zájmů pokuta až do výše 50.000,- Kč, postihy jsou však v praxi naprosto minimální. Za přestupek proti zákonu o střetu zájmu nebyl v rámci našeho šetření nejčastěji uložen trest žádný, popřípadě byl uložen trest napomenutí či pokuty v rozmezí od 1.000,- Kč do 5.000,- Kč. Ke dni 21. 3. 2013 byla dle našich informací všem prověřovaným veřejným funkcionářům uložena pokuta v souhrnné výši 34.500,- Kč. Přehlednou tabulku s uloženými sankcemi naleznete na našich stánkách.

Jednotlivá zjištění porušení zákona o střetu zájmů, včetně dostupných výsledků jednotlivých řízení k 21.3.2013, naleznete pod prokliky dle jmen:

ČLEN VLÁDY - 4 přestupky / 16 členů vlády
Vinnen k 21.3.2013: Besser / velmi sporné rozhodnutí DrobilMUDr. Jiří Besser, Mgr. Pavel Drobil, RNDr. Alexandr Vondra, Mgr. Tomáš Chalupa (poznámka: Mgr. Chalupa v roce 2010 nebyl členem vlády, byl pouze poslancem)
POSLANCI PARLAMENTU ČR - 48 přestupků / 200 poslanců
SENÁTOŘI PARLAMENTU ČR - 29 přestupků / 81 senátorů
RADNÍ JEDNOTLIVÝCH KRAJŮ - 40 přestupků / 135 radních
Vinnen k 14.8.2013: Březina, Drozd, Fischer, Martínek, Nosek, Jaromír Novák, Struček, Udženija, Valhoda / velmi sporné rozhodnutí: Bursa, Dohnálek, Hrabě, Ješina, Kuba, Táborský. Zuzana Morvačíková byla v prvním stupni uznána vinnou, avšak k odvolání bylo rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno z důvodu prekluzeHlavní město Praha: Aleksandra Udženija, Josef Nosek, Ing. Karel Březina

Kraj Středočeský: Ing. Marcel Hrabě, Ing. Zuzana Moravčíková

Kraj Jihočeský: MUDr. Martin Kuba, neuvolněný zastupitel Mgr. Jaromír Novák, neuvolněný zastupitel Ing. Václav Valhoda a Mgr. Ivana Stráská

Kraj Plzeňský: Jiří Struček, František Bláha

Kraj Pardubický: Ing. Jana Pernicová, Mgr. Markéta Tauberová

Kraj Liberecký: Bc. Zdeněk Bursa, Mgr. Stanislav Eichler, RNDr. Vít Příkaský, Martin Sepp

Kraj Královéhradecký: Ing. Josef Táborský (rovněž senátor), Helmut Dohnálek, Josef Ješina, Ing. Miroslav Uchytil

Kraj Moravskoslezský: neuvolněný zastupitel Tomáš Hanzel, Miroslav Novák, Ing. Jaroslav Palas (rovněž senátor), RSDr. Ing. Svatomír Recman, Ing. Jiří Vzientek

Kraj Olomoucký: MUDr. Michael Fischer, neuvolněný zastupitel Ing. Pavel Martínek, Ing. Pavel Sekanina, Ing. Martin Tesařík (rovněž senátor)

Kraj Zlínský: Ing. Jaroslav Drozd, Mgr. Josef Slovák

Kraj Jihomoravský: Ing. Václav Horák, Bc. Zdeněk Pavlík

Kraj Vysočina: Ing. Libor Joukl, Petr Krčál

Kraj Ústecký: Mgr. Arno Fišera, Ing. Jiří Šulc (rovněž poslanec), Ing. Radek Vonka

OSTATNÍ VEŘEJNÍ FUNKCIONÁŘI - 10 přestupků / 69 jiných veřejných funkcionářů
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání: Ing. Pavla Gomba, Mgr. Martin Bezouška, Mgr. Milan Bouška, JUDr. Kateřina Kalistová, Ing. Jan KostrhunČeská národní banka: doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc.

Úřad pro ochranu osobních údajů: Ing. Josef Vacula

Český statistický úřad: doc. Ing. Iva Ritschelová, CSc.

Český telekomunikační úřad: PhDr. Pavel Dvořák

Český báňský úřad: Ing. Ivo Pěgřímek

Stav ke dni 21. 3. 2013, bližší informace podá Mgr. Petra Bielinová, tel. 605 54 34 19.

Poznámka: Podle § 13 odst. 5 zákona č. 159/2006 Sb., zákona o střetu zájmů lze dále zveřejnit pouze údaje, které se týkají poslance, senátora, člena vlády, člena rady pro televizní a rozhlasové vysílání a uvolněného člena zastupitelstva kraje, městské části či obce. Z tohoto důvodu nejsou na našich stránkách zveřejněna oznámení veřejných funkcionářů, u kterých to zákon nedovoluje, tedy zejména neuvolněných zastupitelů a dále u většiny „úředníků“, jako je například guvernér ČNB či inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů.


Dobrá praxe

Etické kodexy ve veřejné správě

Etický kodex je podzákonný předpis, kolektivně dobrovolně přijatý (volenými funkcionáři) nebo shora nařízený (pro zaměstnance veřejné správy), který má tvořit vodítko pro chování a rozhodování veřejných činitelů zejména s důrazem na nestrannost a předcházení střetu zájmů a obecně na čestné a slušné chování vůči občanům i vlastním kolegům.

Etická pravidla by měla být vytvářena kolektivně a přijata konsensuálně všemi osobami, které se jimi budou řídit, aby chápali jejich obsah i důležitost a braly je skutečně „za svá”. Etické kodexy jsou velice různorodé a neexistují žádná předepsaná pravidla, jak by měl etický kodex přesně vypadat a co obsahovat. Proto vám zde nabízíme pro inspiraci přehled různých domácích i zahraničních etických kodexů používaných ve veřejné správě.

Zde si můžete pro inspiraci stáhnout návrh Etického kodexu zastupitele, který vypracovalo sdružení Oživení. Jedná se o návrh kodexu z roku 2011 zpracovaného pro Zastupitelstvo Městské části Praha 1.

Příklady etických kodexů z České republiky
Příklady etických kodexů ze zahraničí

 

Etický kodex v praxi

O etickém kodexu, jeho podobě a principech pojednává také náš článek z roku 2003 Etický kodex není nadstandard (doc).

V rámci monitoringu plnění závazků vyplývajících z etických kodexů vybraných územních samosprávných celků se Občanské sdružení Oživení zaměřilo na městskou část Praha 1. Průzkum Oživení za rok 2010 odhalil, že Praha 1 jednoznačně nedostatečně brání střetu zájmů zastupitelů. Zveřejněním našich zjištění a následnou spoluprací s Kontrolním výborem této samosprávy přispělo k navržení a příjetí nového Etického kodexu člena Zastupitelstva městké části Prahy 1.

Monitoring plnění závazků Etického kodexu z roku 2010, ke kterým se závazali zastupitelé městské části Prahy 1.

Články z médií o etice a střetu zájmů ve veřejné správě.

Chtěli byste ve svém městě otevřít diskusi o potřebě etického kodexu? Nabízíme uspořádání semináře na téma „Etický kodex zastupitele a prevence střetu zájmů“.


Knihovna

V této knihovně naleznete zejména naše analýzy a studie k tématu střetu zájmů. Kompletní sbírku publikací z produkce programu Bezkorupce naleznete ke stažení na stránkách e-knihovny.

Monitoring střetu zájmů veřejných činitelů za rok 2010 (Oživení, 2012)

Dílčí výsledky monitoringu ke dni 30.5.2012 (Oživení, 2012)

V průběhu roku 2011 Oživení provedlo v rámci programu Bezkorupce praktickou kontrolu fungování zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Prověřili jsme 483 veřejných funkcionářů jako jsou poslanci, senátoři, radní jednotlivých krajů a dále vrcholné představitele v zákoně vyjmenovaných úřadů (§ 2 odst. 1, písm. d) – k) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů), jako je například vedoucí Úřadu vlády, Úřad pro ochranu hospodářské soutěž, Úřad pro ochranu osobních údajů, bankovní rada ČNB, NKÚ, Rada pro televizní a rozhlasové vysílání a další za období roku 2010.

Monitoring plnění etického kodexu na Městské části Praha 1 za rok 2010 (Oživení, 2011)

V rámci monitoringu plnění závazků vyplývajících z etických kodexů vybraných územních samosprávných celků se Občanské sdružení Oživení zaměřilo na městskou část Praha 1. Průzkum Oživení za rok 2010 odhalil, že Praha 1 jednoznačně nedostatečně brání střetu zájmů zastupitelů. Zveřejněním našich zjištění a následnou spoluprací s Kontrolním výborem této samosprávy přispělo k navržení a příjetí nového Etického kodexu člena Zastupitelstva městké části Prahy 1.


Legislativa

Aktuální znění zákona zákona 159/2006 Sb., o střetu zájmů.

Aktuální znění zákona zákona 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Z historie: 10.6.2008 čeští poslanci schválili novelu zákona o střetu zájmů navzdory vetu prezidenta. Novela je pozitivní v tom, že zjednodušuje přístup občanů k majetkovým oznámením politiků a umožňuje novinářům informace z nich zveřejnit, na druhé straně přináší i negativa: vypuštění sankcí za zneužití veřejné funkce k osobnímu prospěchu a trestání ostatních provinění formou přestupku namísto řízení před správním soudem. Text novely, pozměňovacích návrhů a průběh projednávání naleznete zde.


Střet zájmů veřejných funkcionářů upravuje i další legislativa, pro činnost

VEŘEJNÉ SPRÁVY:

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Povinnost zastupitele ohlásit střet zájmů před hlasováním

§ 83 odst. 2

Člen zastupitelstva obce, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat. O tom, zda existuje důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti, rozhoduje tento orgán obce.


Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Povinnost zastupitele ohlásit střet zájmů před hlasováním

§ 34 odst. 3

Člen zastupitelstva, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech kraje mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu kraje, který má danou záležitost projednávat.


Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

Povinnost zastupitele ohlásit střet zájmů před hlasováním

§ 51 odst. 5

Člen zastupitelstva hlavního města Prahy, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti spadající do samostatné působnosti hlavního města Prahy v orgánech hlavního města Prahy mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci, je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu hlavního města Prahy, který má danou záležitost projednávat.


Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

Podjatost úřední osoby je důvodem pro vyloučení z projednávání věci. Dozví-li se účastník řízení o důvodech podjatosti úřední osoby, je povinen bezodkladně vznést námitku. O námitce rozhoduje představený úřední osoby.

§ 14

(1) Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

(2) Účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení8) (dále jen „představený“).

(3) Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného. Do doby, než představený posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a provede potřebné úkony, může tato osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

(4) Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Usnesení o tom se pouze poznamená do spisu. Nelze-li určit nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán a spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle § 131 odst. 4.

(5) Vyloučena je též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni. Důvodem vyloučení není účast na úkonech před zahájením řízení nebo na výkonu kontroly prováděné podle zvláštního zákona.

(6) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně užijí pro znalce a tlumočníky.


Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů

Členem hodnotící komise nesmí být osoba, která je podjata ve vztahu k některému z uchazečů o veřejnou zakázku

§ 74 odst. 7

Členové hodnotící komise nesmí být ve vztahu k veřejné zakázce a k uchazečům podjati, zejména se nesmí podílet na zpracování nabídky, nesmí mít osobní zájem na zadání veřejné zakázky a s uchazeči je nesmí spojovat osobní ani pracovní či jiný obdobný poměr. O své nepodjatosti učiní člen hodnotící komise písemně prohlášení veřejnému zadavateli na počátku prvního jednání hodnotící komise nebo na počátku jednání, na němž je poprvé v hodnotící komisi přítomen. Pro tento účel sdělí veřejný zadavatel členovi hodnotící komise před prvním jednáním identifikační údaje uchazečů, kteří podali nabídky.


Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Povinnost zastupitele ohlásit střet zájmů před hlasováním

§ 34 odst. 3

Člen zastupitelstva, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech kraje mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu kraje, který má danou záležitost projednávat.


Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Podjatost je překážkou členství ve výběrové komisi, akreditační komisi a zkušební komisi

§ 41 odst. 2

Členy komise nesmějí být fyzické osoby, u nichž se zřetelem na jejich vztah k některému ze zájemců ve výběrovém řízení nebo k žadateli o akreditaci nebo k úředníkovi vykonávajícímu zkoušku jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Člen komise je povinen bezprostředně po tom, co se dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho podjatosti, oznámit to tomu, kdo jej jmenoval. Uchazeč, účastník řízení nebo úředník oznámí osobě, která jmenuje členy komise, skutečnosti nasvědčující podjatosti člena komise, jakmile se o těchto skutečnostech dozví. O podjatosti člena komise rozhodne bez zbytečného odkladu osoba, která jmenuje členy komise. Shledá-li, že je člen komise podjatý, odvolá jej a na jeho místo jmenuje jinou osobu.


Legislativní úpravy střetu zájmů pro činnost

JUSTICE:

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

Podjatý soudce nebo přísedící je vyloučen z projednávání věci. O vyloučení notáře jako soudního komisaře rozhoduje soud.

§ 14 – § 17a

§ 14

(1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.

(3) Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali.

(4) Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

§ 15

(1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

(2) Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.

§ 15a

(1) Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.

(2) Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).

(3) V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.

§ 15b

(1) K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.

(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.

§ 16

(1) O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

(2) Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1 odmítne.

(3) Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího) provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.

§ 16a

(1) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1.

(2) Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (přísedící), nebo nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), postupuje se obdobně podle odstavce 1.

§ 16b

Usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud a pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1 písm. a), § 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou dotčena.

§ 17

O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst. 1, § 15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.

§ 17a

(1) O vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře rozhoduje soud, který notáře provedením úkonů soudního komisaře pověřil; ustanovení § 14 až 16a platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.

(2) O vyloučení notářských koncipientů, notářských kandidátů nebo jiných zaměstnanců notáře rozhoduje soud, který pověřil notáře provedením úkonů soudního komisaře; postupuje přitom obdobně podle § 17.


Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Soudce, přísedící, státní zástupce a policejní orgán jsou v případě podjatosti vyloučeni z projednávání věci. Úkony jimi učiněné nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

§ 30 – § 31a

§ 30

(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.

(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

(4) Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.

§ 31

(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.

(3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal.

§ 31a

Důvody, pro které je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen vyšší soudní úředník nebo probační úředník, a postup při rozhodování o vyloučení stanoví zvláštní zákon.


Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů

Soudce, soudní osoba, tlumočník nebo znalec jsou vyloučeni z projednávání věci ve správním soudnictví v případě podjatosti

§ 8

Vyloučení soudců a dalších osob

(1) Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

(2) Z obdobných důvodů je vyloučena i jiná osoba, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci soudu, (dále jen „soudní osoba“) a též tlumočník a znalec.

(3) Soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

(4) Soudní osoba, tlumočník nebo znalec sdělí důvody své podjatosti předsedovi senátu. O vyloučení rozhoduje senát. Ustanovení odstavce 3 se užije přiměřeně.

(5) Účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.


Od 1. ledna 2007 platí nový Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Můžete si ho stáhnout ve formátu PDF nebo ve formátu RTF.

Oproti předcházejícímu zákonu o střetu zájmů (238/1992) pokročil nový zákon více směrem k podpoře účasti veřejnosti na kontrole jeho dodržování (zveřejňování na internetu, možnost podat žalobu) a jeho účinnost byla rozšířena také na úroveň samospráv. Ovšem zejména kvůli poslanecké kreativitě při schvalování ve sněmovně trpí tento zákon spoustou menších i větších nedostatků. Na mizernost zákona upozorňuje ve své tiskové zprávě i Nejvyšší správní soud, který má jeho dodržování vymáhat. Již na jaře 2007 byla připravena skupinou poslanců novela zákona, kterou se měly některé nedostatky odstranit. Oživení tuto novelu s autory konzultovalo a přes vládní nesouhlas doporučilo přijmout. Popis změn novely i s našimi argumenty pro její přijetí naleznete zde (doc).

Srovnávací studie právních úprav střetu zájmů vybraných evropských států (pdf) – zpracoval Parlamentní institut v roce 2005 jako podklad pro tvorbu a schvalování nového zákona o střetu zájmů.

Pozn.: Parlamentní institut (PI) vyžaduje udělování souhlasu se zveřejněním svých studií. Tato studie je zveřejněna bez souhlasu PI, neboť dle našeho názoru se jedná o veřejné dokumenty, které vznikly na půdě veřejné správy za peníze daňových poplatníků. Tím samozřejmě není dotčena ochrana autorství studie.


Judikatura

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *