„Srbovi lidé” nemají školit veřejné zakázky
Sdružení Oživení zaslalo v srpnu 2006 na ministerstvo pro místní rozvoj stížnost, protože ministerstvo zařadilo mezi své blízké pracovníky pro školení nového zákona o veřejných zakázkách Tomáše Pfeffera a Martina Kovaříka. Oba jmenovaní působili až do roku 2003 ve firmě Certos, která je spojena s organizováním netransparentně a diskriminačně zadávaných veřejných zakázek, mimo jiné v kauze Srba.
Pfeffer a Kovařík se proti podané stížnosti ohradili a po Oživení požadují její stažení a veřejnou omluvu. Oživení ale trvá na tom, že lidé z Certosu nejsou ve vztahu k veřejným zakázkám důvěryhodní, a proto nemají jménem ministerstva veřejné zakázky školit.
V hodnocení firmy Certos se neopíráme jen o tzv. kauzu Srba, ale tato kauza je samozřejmě nejznámější, proto ji uvádíme jako hlavní příklad. Kauzu není možné smést ze stolu s poukazem na výsledek soudu, který zprostil všechny obžalované, včetně Tomáše Pfeffera, obžaloby, když „nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro které jsou obžalovaní stíháni". Soud přezkoumal pouze tři zakázky zadávané Ministerstvem zahraničních věcí, konkrétně na rekonstrukci zastupitelských úřadů v Záhřebu, v Nairobi a v Alžíru.
V případě Záhřebu ovšem soud konstatoval, že „projektová dokumentace byla v tomto případě velice nekvalitní a pouze rámcová, fakticky dvě třetiny oceňovaných položek bylo v této dokumentaci naprosto nedefinovaných". Proto byla také cena zakázky oproti úrovni obvyklých cen vyšší o čtvrtinu, téměř o 20 milionů. Špatná projektová dokumentace je tou nejjednodušší cestou ke zmanipulování veřejné zakázky a firma organizující soutěž, v tomto případě Certos, pokud se na manipulaci nepodílela, měla zadavatele na tento hrubý nedostatek upozornit a soutěž neorganizovat.
Tehdejší vedoucí investičního oddělení MZV David Olša u soudu vypověděl, že jednotlivé zakázky dostávaly stále stejné společnosti. I v případě tří soudem zkoumaných zakázek je vidět, že obesílané firmy se opakují. O vítězi soutěží rozhodovala pětičlenná komise ve stále stejném složení, navíc za absence odborníka na stavebnictví, pouze na základě podkladů sestavených firmou Certos.
Zvláštní na celé kauze je skutečnost, že soud relativně rychle na základě přezkoumání tří zakázek konstatoval nevinu obžalovaných, ačkoli během policejního vyšetřování hodně zainteresovaných lidí manipulování zakázek na MZV potvrzovalo.
Bývalý Kavanův náměstek Jan Winkler: „Stávalo se, že vítězi soutěže byly vnucovány další firmy jako dodavatelé. Prvním krokem proto bylo maximální navýšení rozpočtu na akci, aby například rekonstrukce stála více peněz. Ve finále byl vítěz informován, že musí část zakázky svěřit dalším dodavatelům."
Pracovník investičního odboru ministerstva: „Všichni tu věděli, že má vyhrát firma PS-Sprint, ale že je tu snaha je přitlačit, aby do toho šli společně s firmou Block."
Předseda představenstva PS-Sprint Milan Zábojník: „Přišel za mnou pan Sitár z firmy Block a výsledek toho jednání byl, že mi bylo jasné, že když je nevezmeme jako subdodavatele, zakázku nedostaneme."
Bývalý Kavanův náměstek Jan Winkler: „Šéfové některých firem, kteří byli ochotni mluvit, přiznávali, že pětiprocentní provize pro úředníky ministerstva byly běžné.”
Ředitel jedné ze stavebních firem, která s ministerstvem spolupracovala, existenci provizí potvrdil: „Bylo nám řečeno, že to k tomu patří, a bez toho nemáme šanci. Vím ale, že pět procent nebyl horní strop." Pavel Kubín z investičního odboru MZV: „Bývalý šéf odboru Šatánek mě nutil, abych připravil nový typ smluv, v nichž by bylo automatické navýšení takzvaných víceprací o deset procent. Bez ohledu na to, jestli je firma prostaví, nebo neprostaví." (citace z MF Dnes 23.9.2002)
Podezřelých zakázek na MZV bylo více než tři soudem přezkoumané, a to i mimo oblast rekonstrukcí ambasád. Certos organizoval podle informací z médií také soutěže na rekonstrukci zámku Štiřín, o níž se v rozsudku píše: „Ze závěrečné zprávy z kontroly konferenčního centra Štiřín z 27.4.2001 a z informace pro ministra zahraničních věcí o zjištěních této kontroly z 3.4.2001 a 26.7.2002 je patrné, že generální inspekcí MZV ČR byla zjištěna řada nesrovnalostí ve výkazech prací provedených na rekonstrukci objektu zámku ve Štiříně a k němu přilehlých budov a v účtování provedených prací." Zakázky na rekonstrukci Štiřína policie ještě stále prošetřuje.
„První zakázka se týká rekonstrukce střechy zámku, která měla původně stát 12,5 milionu korun. Zakázku získala firma Gramas a cena se podle Kavanovy inspekce zvýšila o pět milionů korun. Rozpočet na tuto zakázku se nikdy nenašel. Další problematickou zakázku na Štiříně získala firma Avers, se kterou ministerstvo uzavřelo smlouvu a podle inspekce zatajilo, že se do soutěže přihlásily další dvě firmy. Společnost navíc naúčtovala resortu i dodání tisícovky keřů a jehličnanů, ačkoli jich dodala jen padesát.” (MF Dnes 26.7.2002)
Snad nejpodezřelejší zakázkou připravenou ještě generálním sekretářem Srbou byl nákup software od firmy IBM za 107 milionů. Certos v soutěži vyřadil ostatní tři uchazeče z formálních důvodů, přitom například Nejvyšší kontrolní úřad získal stejný software řádově ve stejném množství od jiného dodavatele za zlomek této ceny. (viz EURO 6.1.2003) Zmanipulované byly pravděpodobně i zakázky jiných zadavatelů, jimž soutěže organizoval Certos. Například Magistrát hl.m. Prahy zadal pomocí Certosu soutěž na nákup více než dvou set automobilů takovým způsobem, že požadovaným parametrům (kombinace obsahu a výkonu motoru) odpovídaly pouze automobily Škoda. Dodavatelé ostatních značek, kteří se původně chtěli přihlásit do soutěže o devadesátimilionovou zakázku, měli smůlu. (viz Respekt 25.11.2002).
Firma Certos v roce 2002, kdy jí čtvrtým rokem běžela smlouva s MZV o poskytování odborné pomoci při zadávání zakázek, se ve svých tiskových zprávách označovala za jednu z nejvýznamnějších poradenských společností v České republice, které se zabývají zadáváním zakázek a pořádáním výběrových řízení. Od takové firmy by se mělo očekávat, že upozorní zadavatele na chybné kroky při zadávání zakázek, a takovýmito chybnými kroky bezpochyby jsou použití špatné projektové dokumentace, diskriminační nastavení parametrů zakázky, opakující se okruh obesílaných firem či rozhodnutí o schválení jediné zbylé, avšak ekonomicky nevýhodné nabídky. Pokud firma zadavatele neupozorní, jedná se buď o poskytování velmi neodborné pomoci anebo o vědomý podíl na manipulování veřejné zakázky. Vysoká odbornost služeb Certosu se ovšem nedá zpochybnit.
Certos se zapletl s příliš velkým množstvím podezřelých zakázek a ztratil důvěryhodnost. Lidé z Certosu mohou samozřejmě podnikat dál v oblasti veřejných zakázek, když na trhu uspějí, ale považujeme za nepřijatelné, aby jménem ministerstva pro místní rozvoj školili nový zákon o veřejných zakázkách.
Stejným způsobem bychom protestovali, kdyby se mezi lektory MMR objevil například Radovan Sitař z firmy Tender Group Plus, která je podezřelá z korupčních praktik při organizování soutěží na veřejné zakázky v mnoha českých městech, nejznáměji v Příbrami. Protestovali bychom i v případě Jitky Popelákové z firmy Veřejné zakázky s.r.o., neboť Popeláková byla dlouholetou pracovnicí a nakonec i akcionářkou Certosu, či v případě jejího kolegy Pavla Jirky, který za společnost Veřejné zakázky s.r.o. organizoval soutěž na provoz mýtného pro Ministerstvo dopravy. Po přečtení zveřejněné části zápisu ze zasedání komise pro hodnocení nabídek na tuto zakázku zůstává rozum stát nad rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který konstatoval bezchybnost soutěže. Je to jen další důkaz skutečnosti, že rozhodnutí kontrolních institucí, ať už soudu či ÚOHS, nemohou automaticky znamenat konec pochybností o zmanipulování nějaké zakázky.
